Bestia triumphans

Manifest spisovatele Viléma Mrštíka Bestia triumphans (lat. Obluda vítězí nebo Vítězná bestie) vyšel roku 1897 jako kritika asanace domů a památek v některých historických čtvrtích Prahy, zejména Josefova, části Malé Strany a Starého Města.

Kritizuje v něm hlavně postupy a machinace při asanaci Malé Strany a nesmyslné ničení historických památek. Lobbistické zájmy, ignorování odborníků a podivné metody městské rady, neznáme to odněkud? Jak vidno, kulturní vandalismus tu kvetl už v 19. století. Zesměšňuje také praxi měnění názvů ulic a náměstí, které připomínají trhy se zemědělskými produkty (Senovážné náměstí – Havlíčkovo náměstí) nebo jiné středověké termíny (Ostruhová ulice – Nerudova). Podobně ironizuje cílené používání středověkého názvu Menší město pražské místo Malá Strana.
Asanace výše zmíněných pražských čtvrtí dostala konkrétní podobu na konci 19. století, kdy byl přijat vyvlastňovací zákon a zákon o dočasném osvobození od domovní daně na území asanačního obvodu. Po přijetí asanačního zákona r. 1893 byla vyhlášena architektonická soutěž, z níž vyšel vítězně projekt Finis Ghetto od autorů Alfréda Hur­tiga, Matěje Strunce a Jana Hejdy. Tento projekt byl velmi lukrativní pro stavební firmy a investory. Ze židovské čtvrti Josefov se chystali vytvořit luxusní čtvrť společenské smetánky bydlící v moderních budovách s vysokým standardem. Tato čtvrť si sice doposud zachovala specifický ráz, ale movitější obyvatelé se postupně odstěhovali a zůstali jen ti chudší, kteří zde žili ve velmi nevyhovujících podmínkách. Původní zástavba byla nahrazena moderními činžovními domy, ale zůstalo zachováno několik důležitých památek, jako synagogy, židovský hřbitov a radnice. Celý vývoj přestavby města začal již na konci 18. století, kdy císař Josef II. vyhlásil celou řadu reforem, které záhy proměnily ekonomické a sociální struktury obyvatelstva a z Prahy se postupně stávala moderní metropole. V 19. století se urbanismus stal také součástí národnostního boje uvnitř českých zemí. Typickým projevem nacionální architektury byly budovy Národního divadla, Rudolfina nebo Národního muzea.
Asanace pražských čtvrtí na přelomu 19. a 20. století byla jednou z největších akcí svého druhu v Evropě. Tento stavební projekt navždy změnil ráz pražských ulic, měl však za následek i rozdělení obyvatelstva podle sociálního statutu a zásahy do historické zástavby.

Sousloví „bestia triumphans“ se vžilo jako hodnotící označení případů, kdy cenná historická zástavba musí ustoupit jiným zájmům. Byla tak také nazvána anticena udělovaná za přínos k ničení hmotného kulturního dědictví ČR.

„Aby nikdo nemyslil, že nadáváme, jsme dlužni vysvětliti, co svým názvem ‚Bestia triumphans‘ rozumíme. Nepochází od nás, naposled jsme se ho dočetli k Nietzscheově knize Morgenröthe. Rozumíme pod tím slovem tu míru či nemíru nevzdělanosti, to summum hrubých vlastností ať v člověku, ať v korporaci nebo v celé společnosti a v celém národě, pokud rozhodující převahy nabývají a nabýti smějí nad vlastnostmi a zásadami, jimiž se řídí a k nimž se povznesl každý opravdový vzdělanec“. Vilém Mrštík

Alice Braborcová