Jan Schmid

S myšlenkou „setrvávat vždy tam, kde se věci mění“ založil v roce 1963 Studio Ypsilon, jemuž svým originálním způsobem tvorby vtiskl jeho nezaměnitelnou podobu, styl a poetiku. Ypsilonka je divadlo vícegenerační, prošla jím řada významných režisérů, scénografů a herců, stále má punc novosti a živosti.

Vážení a milí příznivci divadla,
berte tuto mou poznámku jako pozvánku do jakéhokoli divadla. Jelikož právě divadlo vytváří (dnes o to víc) v dusné a nesouřadné době společenství lidí, které mnohé spojuje, umí nabíjet k určité propojenosti a síle, s nimiž pak lze snadněji překonávat i nejrůznější těžkosti současnosti. Ve Studiu Ypsilon i při vážných úmyslech je navíc vždy dostatek humoru, protože ten vede k nadhledu nad vším, co nás zrovna tíží nebo jinak trápí. Vytvářet takovouto vzájemnou pospolitost je pro nás nejdůležitější. Tomu odpovídají i témata, způsoby jejich zpracování, zkrátka to, jak dílo vytváříme. Máme k tomu soubor vybavený všestranností, s velkou dávkou hudebnosti a herectvím, které charakterizuje především opravdovost, výraz a smysl pro improvizaci. Vedle nejstarších a známých členů souboru je v Ypsilonce početně zastoupena i ta nejmladší divadelní generace s aktivitou předbíhat a snadněji překonávat svou dobu, což je další náboj k tomu alespoň nějak zvrátit tíhu světa a umět si zprostředkovat třeba jen na chvíli osvobozující pocit lehkosti, radosti a štěstí, což je pro dobrý život velmi podstatné. Konečně prokazují to i naše současné zkušenosti a výsledky. Zkrátka mám rád divadlo, které usiluje o to být všemi prostředky a za všech okolností překvapivou událostí.
V Ypsilonu máme vedle novinek na repertoáru stále několik starších titulů a improvizací. Vůbec nejdéle se hraje Vianova Hlava Medúzy v režii Milana Lasici, dále moje Rusalka nejen podle Dvořáka nebo inscenace Škaredá středa či Goldflamova Babička se vrací. Z novějších představení připomenu inscenaci o vzniku opery Kouzelná flétna Sežeňte Mozarta! a hudebně taneční triptych Swing se vrací, Kostky jsou vrženy a Varieté Freda A., kde už dominantně září právě naše mladá divadelní generace. V živé současnosti je kmenovou inscenací Spálená 16. Je o místě a budově, kde sídlíme a už léta hrajeme. Většinou se ví, že jde o Olympic, první funkcionalistický dům v Praze od Jaromíra Krejcara, v té době manžela provokativní novinářky Mileny Jesenské, která ovlivnila, že náš hlavní sál, dříve kino, je v tehdy módním stylu art deco. Také je však o domech, které zde stály ještě dříve, například o tom, kde žil a zemřel malíř Josef Mánes, anebo o vedlejším, kde žila rodina J. E. Purkyně, v němž on sám zároveň vybudoval první fyziologický ústav u nás. A takto se na způsob objevné procházky zabýváme historií celé ulice Spálené. Mladý slovenský režisér Peter Oravec v Ypsilonu už v době covidu a za složitých podmínek nastudoval inscenaci Národní tragédie aneb Překrásný nadhasič pražský podle hry Ivy Peřinové o požáru Národního divadla. Tomu ještě předcházel v samotném začátku pandemie vznik onlinového seriálu pro děti Škola Ypsilon v režii Jana Večeři, na který bylo okamžitě mnoho nadšených diváckých reakcí, dokonce i od Čechů žijících v zahraničí.
Nejnovějším počinem je u nás divadelní adaptace Shakespearovy komedie, kterou uvádíme pod názvem Sen noci svatojánské, jak se nám zdá (poněkud i jako Svátek osla), v režii Martina Tichého. Diváky okamžitě oblíbený kus. Rozezkoušená je inscenace nazvaná Let do nebe aneb Fata morgana, již v Ypsilonce právě připravuje Arnošt Goldflam, který k ní napsal následovné: „V této bláznivé době při mně stůj, zpívá se v jedné písni. A když je to tak, pak taky občas děláme bláznivé věci. A tak jsem se rozhodl připravit scénář z mých oblíbených autorů K. Poláčka, I. Wernische, D. Charmse a též z jedné mé aktovky. Jsou to věci vesměs žertovné, hravé, trochu bizarní, s lehkým podtónem smutku. Také tam bude malá opera, několik písní i hudební podkresy. Živá hudba i zpěv, herecké exhibice. Doufám, že to bude herce a herečky bavit a potažmo hlavně diváky.“
Nabídka Studia Ypsilon je pestrá, nasnadě je mnoho dalších nápadů a dramaturgických objevů. Poučením z pandemie se nám také otevírají nové divadelní možnosti, dokonce s perspektivou, jak ještě jinak divadlo vytvářet. Proto opakuji už z dřívějška: Každá krize v sobě nese i katarzi!

Ředitel a umělecký šéf legendárního pražského divadla Studio Ypsilon. Výrazná osobnost české kulturní scény, k jejímuž jménu se váže hned několik uměleckých profesí – režisér, dramatik, spisovatel, výtvarník, pedagog a také herec.

Jan Schmid, foto © D. Dostál, J. Kottas, R. Prorok