Mezi krásou a ošklivostí

Kult krásy vládne světu od nepaměti. Atraktivní lidé totiž bývají vnímáni nejen podle studií, ale i podle laického názoru za mnohem úspěšnější, oblíbenější a šťastnější. Tito jedinci to zkrátka podle všeobecného hlediska musí mít v životě jednodušší. Je tomu ale skutečně tak?

Ideálu krásy se každý den snaží přiblížit nejedna žena i muž a k dosažení svého cíle volí rozmanité prostředky, mezi kterými většinou nechybí krémy či séra, diety, léky, filtry v telefonu anebo plastické operace. Poslední jmenovanou možnost si vybere na „své“ cestě za štěstím také hlavní hrdina hry současného německého dramatika Maria von Mayenburga Ošklivec, kterou nastudovali v Činoherním klubu.
V Letteho případě však nejde o vlastní rozhodnutí, ale o mírný nátlak okolí. Pokud totiž chce fungovat bez ústrků, tak se prostě musí přizpůsobit současnému společenskému vkusu, byť by byl sebeabsurdnější. Pravidla hry jsou totiž jasná – krása a mládí vpřed! To ostatní už se nějak poddá.
Již v době svého vzniku text nemilosrdně tnul do živého a zároveň s humorem poukazoval na lidskou povrchnost a marnivost. Sám autor však nemohl tušit, jak ještě dnes a snad i mnohem víc bude zvolené téma aktuální. S nástupem sociálních sítí se totiž honba za fyzickou dokonalostí zmnohonásobila a postupem času se k ní přidružil ještě jeden jev – ztráta identity. Režisér Braňo Holiček si tak pro inscenování nemohl zvolit lepší hru a zároveň i tým spolupracovníků. Šikovně uchopená jednoduchost, která se snoubí v hudbě Maxe Richtera, ve scéně Nikoly Tempíra a v kostýmech Lenky Odvárkové, dodává inscenaci lehkost, harmonii, hravost, kompaktnost i důvtip a zároveň podtrhuje herecké výkony. V titulní roli ošklivce Letteho prošel Vojtěch Kotek pozoruhodnou vnitřní proměnou, aniž by muselo dojít k razantní změně vnějšku. Tu bravurně uhráli jeho kolegové Martin Finger, Marta Dancingerová a Václav Šanda, jež zároveň ztvárnili několik rolí. Jejich úsporné herectví a skvělý smysl pro střih s přesným režijním vedením dává dohromady pozoruhodnou podívanou. A jestliže divák na tuto hru s ním, o něm a pro něj přistoupí a nechá se do ní vtáhnout obrazně a v některém případě i doslova, tak ho čeká nezapomenutelný večer.
Ošklivec Činoherního klubu je zkrátka chytře uchopená satirická komedie, která dovede diváky k smíchu i k zamyšlení a které navíc nechybí punc originality.

„Člověk může změnit to, kým je, podle toho, kým být chce, a podle toho, jakou identitu mu druzí přisoudí.“ Marius von Mayenburg

-TreBl-, foto © Pavel Nesvadba, archiv Činoherního klubu