Mistr tvůrčího dialogu

2. dubna 1932 (90 let)
Karel Nepraš se narodil 2. dubna 1932 v Praze. V letech 1948–1951 absolvoval pražskou Keramickou školu a poté studia na pražské AVU (1952–1957) u prof. J. Laudy. Tady se sblížil s Janem Koblasou a Jaroslavem Vožniakem, a tak vzniklo umělecké seskupení reagující na absurdní společenskou realitu.
První vystoupení malmuzherciáda proběhlo 19. 12. 1954, později přejmenováno na Šmidrové (1957). Důležitou postavou byl hudební skladatel Rudolf Komorous a posléze se „stali“ Šmidrové Aleš Veselý, Čestmír Janošek a Jan Kříž. Karel v letech 1958–1959 vytvořil ilustrace ke knihám F. Kafky a první plastiky. V roce 1962 vznikla jeho realizace zábradlí kněžiště kostela sv. Petra a Pavla v Jedovnici. Nepraš a Jan Steklík zakládají proslulou Křížovnickou školu čistého humoru bez vtipu (1963) a stávají se jejími řediteli. Školu spojovala potřeba tvůrčího dialogu vedeného v inspirativním prostředí českých hospod. Tak přežila normalizační éru a existuje dodnes. První červené Hlavy a Dialogy vytváří v letech 1964–1965. Vzniká také sochařská kompozice Rodina připravená k odjezdu, výsměch absurditě komunistické normalizace, proto byla z ostravského parku úředně odvezena a počátkem 80. let zničena. Díky normalizaci ztratil na tvůrčí intenzitě a věnoval se restaurování, kterým se živil. Po přímluvě malíře Jiřího Sopka mohl na Veletrh umění v Basileji (1987), koncem 80. let ilustruje Klímovu knihu Utrpení knížete Sternenhocha a vzniká řada ilustrací pro Nakladatelství Franze Kafky. Na přelomu 80. a 90. let vytváří balustrády schodištního prostoru Lichtenštejnského paláce. Na AVU v Praze je povolán v roce 1990 jako profesor a vzniká jedna z jeho charakteristických monumentálních kompozic Zeď nářků. Pro sympózium v Greizu (1999–2002) vznikají monumentální litinové figury a na konci 90. let vyhrál výtvarnou soutěž na realizaci pomníku Jaroslava Haška v Praze na Žižkově. Pomník byl však dokončen po jeho smrti dcerou Karolínou a odhalen 6. 10. 2005. Karel Nepraš zemřel 5. 4. 2002 v Praze. Pohřben byl na hřbitově v Libušíně, stejně jako jeho manželka, grafička Naďa Plíšková.
Alois Rula, foto © Wikimedia Commons