Románský dvorec na Petříně v Seminářské zahradě

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi - Románský dvorec na Petříně v Seminářské zahradě

Květnové dny bývají doprovázeny vycházkami pod rozkvetlé ovocné stromy. Proto dnes vyrazíme do Seminářské zahrady na Petříně. I zde, na zdánlivě nezastavěném místě, nalezneme archeologické památky mimořádného významu. Když se v roce 1996 při rozšíření restaurace zcela neočekávaně objevil románský palác, archeologové byli překvapeni. Překvapení bylo o to větší, že se objekt podařilo dát do historických souvislostí a některé nálezy spojit s konkrétní osobou.
Archeologický výzkum byl v roce 1996 vyvolán rekonstrukcí a především rozšířením zchátralého objektu bývalého barokního letního refektáře (jídelny) bosých karmelitek č. p. 393 situovaného ve svahu Seminářské zahrady, která ve středověku patřila pražské kapitule. Ploché místo vzniklé starým sesuvem půdy ve strmém svahu poskytovalo velmi dobré místo pro pozorování pražského centra i hradčanského ostrohu a tak není překvapením, že nejstarší nálezy z tohoto prostoru můžeme klást již do závěru 12. století. Jednalo se o denár Soběslava II. (1173–1179), který byl nalezen ve vrstvě spálené organické hmoty dokládající úpravu místa vypalováním porostu (vinice či příprava stavebního místa).
Okolo přelomu 12. a 13. došlo na zdejší ploše k výstavbě rozsáhlého románského dvorce obklopeného kamennou hradbou a příkopem. Jeho součástí byl výzkumem odkrytý dvouprostorový kamenný obytný objekt (11 x 7 metrů) s jedním nadzemním podlažím. Suterén domu s podlahou z dusané hlíny byl mírně zapuštěn pod úroveň tehdejšího terénu. Stavební konstrukce byly tvořeny typickou románskou stavební technikou, kdy líce zdiva byly tvořeny pečlivě opracovanými opukovými (výjimečně i pískovcovými) kvádříky pojenými maltou s rytou ozdobnou spárou mezi jednotlivými kameny. V patře se nacházely obytné prostory a podlahu zde tvořily obdélné opukové dlaždice, které se nalezly v zásypu objektu. Nedochovaly se žádné doklady po zaklenutí místností (centrální sloup či pozůstatky klenebního systému) a proto je zřejmé, že byl palác plochostropý.
Odkryté pozůstatky románského dvorce pražské kapituly s výstavnou obytnou stavbou je možno považovat za hospodářský dvůr, v jehož okolí se chovala domácí zvířata. Areál na počátku 14. století zanikl v důsledku násilné akce, spojované s nájezdem početného vojska Fridricha Míšeňského na Prahu v červnu roku 1310 s cílem pro sebe získat uvolněný trůn po zavražděném posledním Přemyslovci Václavu III. Dvůr byl vypálen, pobořen a vydrancován a minimálně jedna osoba přišla o život a byla pohřbena do nedaleké mělké jámy. Podobně dopadla hospodářská zvířata, včetně velkého stáda koní, která byla zabita, rozporcována a snědena a tisíce zvířecích (převážně koňských) kostí byla pohozena do ruin zničeného objektu.
Touto tragickou událostí však zdejší historie nekončí. Vinice na úbočí Petřína se v průběhu husitských válek dostávají do měšťanských rukou a ve druhé polovině 15. století zde vzniká další výstavný objekt, který doposud uniká našemu poznání. Musel se však nacházet nedaleko zkoumané plochy, jelikož v mladších souvrstvích zkoumaných archeologickým výzkumem se podařilo odkrýt rozsáhlý soubor gotických kamnových kachlů, které bezpochyby pocházejí z jedněch kamen. Z výpovědi písemných pramenů víme, že od roku 1474 získal rozsáhlou bývalou vinici pražské kapituly od krále Vladislava II. Jagellonského Čeněk z Klinštejna. A proto je možno téměř s jistotou tvrdit, že stavitelem domu na svahu Petřína byla po roce 1474 právě tato významná osobnost českého království.
Objekt letního refektáře vznikl podle písemných pramenů na zdejším místě v roce 1694, avšak na základě stavebně­‑historického průzkumu je zřejmé, že současná budova vznikla až v období vrcholného baroka v šedesátých letech 18. století. Dnes areál slouží jako luxusní restaurace s krásným výhledem na Prahu, jejíž rozšíření v roce 1996 přineslo nálezy mimořádného významu. Do dnešních dnů se dochoval pouze příběh a památky na toto místo ukryté pod zemí, z nichž dnešní návštěvník tohoto místa bohužel nic neuvidí.

Čeněk z Klintejna, který se hřál po roce 1474 u krásných kachlových kamen v pozdně gotickém domě ve svahu petřínské vinice, byl významnou postavou královského dvora za Jiřího z Poděbrad i za krále Vladislava II. (1458–1480). Vykonával (k nelibosti některých až velmi pilně) vysokou dvorskou funkci královského prokurátora a pečoval o hájení královských práv a důchodů. Patřil mezi druhou generaci válečných zbohatlíků a vedle úřednických funkcí měl zkušenosti válečnické i diplomatické a byl purkrabím Pražského hradu i Vyšehradu.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.