Libor Knížek

Rozhovor s kastelánem Liborem Knížkem
Libor Knížek je historik umění, který od 1. února 1999 působí jako kastelán na zámku Hořovice na Berounsku. Vystudoval Dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně a absolvoval studium památkové péče pořádané Národním památkovým ústavem.

Kastelánem na zámku Hořovice jste již více než 20 let. Dalo by se tedy říct, že tam „znáte každý kámen“. Můžete, prosím, přiblížit, co byste chtěl ještě za svého působení realizovat, máte nějaký nesplněný sen?
To zní téměř bilančně. Práci na památkách jsem propadl již o něco dříve, hned v 16 letech při své první prázdninové brigádě na hradě Točník. To jsem ještě o blízkosti Hořovic nic netušil, a že za další 13 let tady budu působit, to už vůbec ne. Jistě, že když dlouho žijete ve starém domě, tak po čase už znáte všechny jeho zvuky, vůně, pachy. Můžete zde chodit potmě a klíče rozeznáváte pohmatem. Angličané říkají že „péče o památku sestává z dlouhé řady periodicky se opakujících drobných činností, které je nutno vykonávati dobře“. Mají pravdu, protože mají zkušenosti. A jaký je můj sen: předat zámek a celý areál příštím generacím v lepším stavu, než jsem jej v roce 1999 převzal já.

Naše památky utrpěly v posledních dvou letech výrazný odliv návštěvníků. Jaká je situace dnes?
Za hořovický zámek to mohu potvrdit. V předešlých dvou letech jsme prakticky přišli o veškeré skupiny dětí ze škol a školek. Skupiny důchodců, spolky, ti všichni měli jiné starosti než jezdit po zámcích. V určité výhodě jsou kolegové na hradech a zříceninách, kde alespoň část prohlídkové trasy vede v exteriéru, tam mohli návštěvníci volně dýchat. Ještě větší katastrofou byly zákazy a omezení počtu osob pro snoubence. Nebylo výjimkou překládat termín svatebního obřadu třikrát i čtyřikrát.

Na co konkrétního byste nalákal vaše potenciální návštěvníky?
V polovině roku 2018 jsme otevřeli zcela reinstalovanou trasu reprezentačních místností a je stále hodně návštěvníků, kteří si je chtějí prohlédnout. V zámeckém parku se nám o trvalé změny stará sama příroda v podobě jarních a letních květenství. Co nezvládne příroda, je úkolem našeho zahradníka. Novinkou letošního roku bylo setkání chovatelů psů nebo majitelů historických pragovek. Stálicí v naší nabídce je výstava hraček šlechtických dětí. Dospělí návštěvníci sem vodí své ratolesti, a ty potom jenom koukají, jak rodiče či prarodiče s nadšeném chodí od vitríny k vitríně a předhánějí se ve vzpomínání na svá dětská léta.

V srpnu proběhne na zámku Hradozámecká noc. Chystáte nějaké speciální prohlídky či jiné akce?
Jsme s kolegy hrdí na to, že se zámek Hořovice této prestižní akce pravidelně účastní – dokonce právě v Hořovicích se konala i ta úplně první Hradozámecká noc. Po několika předcházejících ročnících, kdy jsme návštěvníkům nabízeli volnou prohlídku zámku vlastním tempem bez průvodce, připravujeme pro letošek něco docela jiného. Za ta léta prošlo zámkem mnoho kolegů a kolegyň, někteří nám ze života odešli a někteří zůstali zámku věrní. Z toho zdravého jádra vzniklo něco jako divadelní spolek a po vynucené pauze se opět vracíme k návštěvníky oblíbeným nočním divadelním prohlídkám. Již od loňska mám připravenou úžasnou výstavu betlémů, kterou díky covidu nikdo neviděl. Tak snad letos?

Památkovou péčí se zabýváte téměř celý svůj profesní život, dá se říci, že je to váš osud?
Po oněch 33 letech v oboru se to myslím dá říci zcela jistě. Vždycky jsem říkal, že za to mohou rodiče, kteří mě od narození vozili v kočárku veltruským zámeckým parkem, a tedy to jinak ani dopadnout nemohlo. I když se pohybuji v historickém prostředí, jsem neustále obklopen mladými lidmi. Dlouhodobě spolupracujeme s Hotelovou školou Radlická, jejíž žáci z oboru cestovního ruchu na zámku vykonávají školní praxi. Tedy o čerstvou krev v našem oboru nemám strach. Náš obor je sice, řekněme, tradicionalistický, ale rozhodně nesmí být zkostnatělý či dokonce zpátečnický. To by potom neměl žádnou budoucnost, což tedy rozhodně má. V každé době nastane potřeba vidět něco krásného a honosného, a proto jsou zde památky.

„Péče o tak rozsáhlý areál vám sama každé ráno připraví pestrý program v podobě aktuálních poruch, závad, vandalství a jiných, řekněme, běžných katastrof, na které jsme už celkem zvyklí. Jenom každodenní odemykání a obchůzka areálu zabere hodinku ráno a hodinku
večer.“

Alice Braborcová