Loutky, které proletěly celý svět

Tradiční loutkové divadlo Zvoneček jako reakci na okupaci sovětskými vojsky založil Ing. Jiří Vorel v roce 1969. Tehdy totiž on a jeho rodina pro velký divácký zájem přešli od hraní v předsíni mezi dveřmi do prádelny svého domu v Branické ulici.

Již v roce 1968 pan Vorel odkoupil staré loutky od potomka legendárního českého loutkáře Matěje Kopeckého. Tyto loutky hrály v prvních hrách pro dospělé publikum podle textů starých mistrů z národního obrození. Zvoneček, který se jmenuje podle starého zvonce, jenž otevírá každé jejich představení, se zanedlouho přesunul z prádelny dál v Branické ulici do bývalé moravské hospody. K hraní a mluvení byli tehdy přizváni kamarádi a známí – Václav Zamazal (hudební režisér), Jaroslav Krček (skladatel), Vojtěch Cynibulk (grafik a spisovatel) nebo Bohumír Koubek (sochař a malíř). V roce 1983 se soubor přestěhoval do Kulturního centra Novodvorská, kde působí dodnes. Repertoár se změnil v dětský, pohádkový a v současnosti se jeho šíře ustálila na 25 hrách. Některé se hrají ze záznamu, protože na nich spolupracovala významná jména českého herectví. Jako například Květa Fialová (babička v Růžence), Vlastimil Brodský (vypravěč v Broučcích) nebo Naďa Konvalinková (babička ve Sněhové královně). Prim hrají v jejich repertoáru pohádky marionetové, ale nezapomínají ani na maňásky („Tři prasátka“, „Červená Karkulka“ či „Zlobivá kůzlátka“). Vedle klasických kukátkových her se divadlo rozhodlo vydat novým směrem. Vyšla z toho úspěšná inscenace „Otesánek“ a rok na to ve stejném duchu zpracovaný „Smolíček Pacholíček“. V roce 2010 se Zvonečku podařilo vytvořit inscenaci pro starší publikum „Kabaret“ a hru pro všechny věkové kategorie „Varieté“. Unikátní a vzácné loutky divadla i ze sbírky Vorlových navštívily nejednu světovou výstavu.

„Jejich dřevěné hvězdy jsou pravidelným divákům notoricky známé. Kdo by neznal jejich Kašpárka, nechtěl si alespoň jednou vyzkoušet Popelčin střevíček nebo se proletět na dračích křídlech?“

Petra.Matz, foto © Wikimedia Commons