Ludmila Zemanová

Rozhovor s Ludmilou Zemanovou
Ludmila Zemanová (*23. dubna 1947) je výtvarnice, ilustrátorka, spisovatelka, scénáristka, režisérka a dcera Karla Zemana. Studovala Umělecko­‑průmyslovou školu v Uherském Hradišti, později se věnovala studiu francouzštiny a historie na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1984 emigrovala do Kanady. V současnosti žije v kanadském Montrealu a věnuje se autorské ilustraci, tvorbě pro děti a péči o odkaz svého otce.

Mohla byste, prosím, našim čtenářům krátce přiblížit osobnost vašeho otce Karla Zemana?
Otec byl skvělý člověk, výtvarník a filmař. V roce 1943, kdy se poprvé seznámil s filmem, si uvědomil, že je to pro něj příležitost vytvořit ve filmu zcela nový umělecký žánr. Od začátku zkoušel všechny filmové techniky, až se mu podařilo výtvarným spojením ploškové a loutkové animace, později i s živým hercem, vytvořit zcela originální cestu v trikovém dobrodružno­‑zábavném filmu. Navíc svojí originální myšlenkou se jeho filmy zařadily do historie kinematografie jako zcela unikátní filmový výtvarný směr.

Stala jste se v zahraničí úspěšnou a oceňovanou autorkou a ilustrátorkou dětských knih, režisérkou a výtvarnicí. Jak vnímáte svůj předchozí život v Čechách a na co ráda vzpomínáte?
Úspěšnou jsem se stala v zahraničí díky tomu, co jsem se od otce naučila. Nejen během doby, co jsem s ním pracovala, ale taky jako od člověka a kamaráda. Otec film miloval a celý svůj život se mu věnoval, proto byl schopen udělat v tak krátké době tolik úspěšných filmů. Naučil mě, že film je řemeslo, a to se nedá ošidit, to se musí naučit, chce­‑li člověk v životě něčeho dosáhnout. Nebylo to v jeho dílně filmového studia lehké, připravovat loutky, malovat pozadí, animovat a namalovat celý scénář a pracovat dlouho přesčas ve střižně. Nebyl čas na dovolenou, protože během letních prázdnin se musely stihnout natočit všechny exteriérové záběry. Přesto na to vzpomínám velmi ráda. Táta miloval koně a přírodu, což se promítlo v každém z jeho filmů. Stejně tak byla skvělá atmosféra při natáčení s nejlepšími českými herci, jako byli Miloš Kopecký, Jan Werich, Jana Brejchová, Vladimír Menšík, Petr Kostka a další.

Jste spoluzakladatelkou Muzea Karla Zemana v Praze a nyní chystáte projekt restaurování filmu Ukradená vzducholoď. Můžete nám k tomu říci něco bližšího?
Muzeum je fantastické nejen tím, že je umístěno na nejkrásnějším místě u Karlova mostu, ale hlavně tím, že se zde návštěvníci mohou seznámit s otcovými filmy i postupy jeho práce. Muzeum Karla Zemana ve spolupráci s UPP se podařilo již zrestaurovat tři nejúspěšnější jeho filmy: Vynález zkázy, Cestu do pravěku a Barona Prášila, a tyto filmy opět reprezentují Českou republiku a baví diváky na celém světě. Teď připravujeme k digitalizaci Ukradenou vzducholoď, film, který je výjimečný svou moderní barevností a dobrodružným příběhem francouzského autora Julese Verna, který se odehrává v Praze. Hned po ukončení umělecké školy jsem na tomto celovečerním filmu výtvarně již spolupracovala. Je to skvělý moderní film plný humoru, který dnešním filmům tolik chybí, proto se těším, že v nové digitální verzi přinese opět radost a potěší všechny generace diváků. Restaurování filmu je velmi náročné, protože se nejedná o běžný realistický film, který byl natočen jen na jeden negativ, a tak stačilo, že se jen jednou oskenoval. Ke kombinaci filmových technik, které otec používal, bylo nutné použít několik negativů, i černobílý, který se barvil dodatečně pomocí druhé expozice nebo chemicky v kombinaci s barevným negativem. O to je práce na jeho filmech komplikovanější. Po restaurování filmu přichází fáze distribuce, na kterou už je Muzeum Karla Zemana samo. Proto jsme o pomoc požádali veřejnost, a na distribuci Ukradené vzducholodi bude 15. září 2022 zveřejněna crowdfundingová sbírka na Donio.cz s názvem Pomozte nám vzlétnout.

Máte pocit, že v dnešní digitalizované době si divák najde cestu ke klasickým animovaným filmům?
Určitě, proto je tak důležité aby se dnes klasické filmy, které jsou již neopakovatelným dílem, v umění zachovaly pro další generace milovníků filmového umění, a to je možné pomocí digitalizace. Všechny otcovy filmy by se měly zařadit a vystavovat, stejně jako světové obrazy a sochy, v muzeích celého světa. Nezáleží jakou technikou je film natočen, nebo jak je starý, ale důležitý je jeho obsah, a co divákovi přinese. Je to důležité obzvláště v dnešním digitálním světě, aby se mladí lidé, děti i dospělí učili estetickému vnímání a otcovy filmy se mohly stát školou pro všechny dnešní filmaře.

Je ve Vašem životě nějaké nesplněné přání?
Mám jedno ještě nesplněné přání, a to natočit další filmový příběh ze svých úspěšných obrázkových knížek tátovou filmovou technikou.
Děkuji Vám za rozhovor, přeji hodně štěstí a ať se Vám vaše přání splní.

Alice Braborcová