Pohřebiště a popraviště na Loretánském náměstí

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Pohřebiště a popraviště na Loretánském náměstí

Archeologický výzkum Loretánského náměstí v letech 1934 až 1936 je spojen s jednou z nejvýznamnějších osob naší středověké archeologie Ivanem Borkovským. Je to místo, které bývalo opředeno krvelačnými pověstmi spojenými s počátky křesťanství v českých zemích i drastickými příběhy naznačujícími, že právě někde zde se nacházelo jedno z pražských popravišť. Archeologický výzkum byl teprve v nedávné době brilantně zpracován Ivanou Boháčovou a Gabrielou Blažkovou z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, a tak se s jeho výsledky můžeme blíže seznámit.
Ve výše uvedených letech bylo přistoupeno k rekonstrukci barokního Černínského paláce na sídlo Ministerstva zahraničních věcí tehdejšího Československa a pochopitelně i k úpravám jeho předpolí. Historické fotografie, a především ikonografické prameny, staré obrazy, rytiny či veduty, nám zachycují prostor okolí Loretánské kaple s klášterem kapucínů při kostele Panny Marie Andělské jako území geomorfologicky značně členité. Nezbytné terénní úpravy vyvolaly rozsáhlé zemní práce, v jejichž průběhu probíhal na tu dobu rozsáhlý záchranný archeologický výzkum. Kromě dokladů sídlištních aktivit bylo odkryto více než osm set hrobů, avšak plocha bývalé nekropole byla výrazně větší, než zkoumaná část. Především ve východní části náměstí bylo doloženo pravidelné a vícenásobné střídání pohřbívání se sídlištními komponenty.
Nejstarší žárové hroby je možno spojovat s časně slovanským osídlením a jednalo se o pohřby uložené do keramických uren s charakteristickou výzdobou či profilací okraje.
Mladší kostrové pohřebiště na Loretánském náměstí bylo situováno do prostoru, který byl předtím osídlen, a je tak nejstarším pražským pohřebištěm umístěným do místa se starší sídelní tradicí. Nejstarší nalezená sídlištní keramiky z tohoto prostoru pochází z doby souvislého osídlení hradčanského ostrohu, které bývá datováno do průběhu druhé poloviny 9. století. Pozůstatky mladšího velmi intenzivního osídlení zdejší polohy jsou potom datovány do průběhu 10. a první poloviny 11. století.
Drtivá většina odkrytých mladších kostrových hrobů pochází až z průběhu 11. a 12. století. Datování těchto kostrových hrobů je poměrně velmi obtížné, protože zřídka obsahují datovací materiál. Většina zemřelých totiž byla na svou poslední pouť vybavena velmi skromně bez milodarů. Zcela výjimečně se v hrobech, především dětských, nacházely typické šperky tohoto období, tzv. záušnice. Počátky mladšího horizontu pohřbívání jsou datovány do doby po polovině 11. století a odkryto mohlo být až čtyři sta hrobů. Starší hroby byly uspořádány v pravidelných řadách, později, zřejmě s ohledem na nedostatek místa, byly mrtví ukládáni nad sebe v jednotlivých etážích, přičemž místy se podařilo odkrýt až deset hrobových úrovní nad sebou.
Některé hroby byly obloženy opukovými kameny a objevují se i mohutné pískovcové náhrobní desky. Mezi nepočetnou hrobovou výbavou ojediněle nacházíme mince, prsteny, korálky či drobný prubířský kámen se stopami stříbra, zavěšený na krku malého děvčete. Na pohřebišti mohl stávat i kostel, který však nalezen nebyl, avšak dispozice jednotlivých hrobů a výbava kněze nalezená v jednom z odkrytých hrobů tuto hypotézu naznačuje.
Na Loretánském náměstí se pohřbívalo patrně až do období husitských válek. S odstupem času byla v průběhu 16. století do prostoru historického pohřebiště ukládána těla zemřelých, která nesla stopy násilné smrti, především stětí hlavy. Tento nejmladší horizont pohřebiště je tedy celkem logicky spojován s blízkostí popraviště.
Opět po delší době byla v jižní části náměstí postavena barokní kaple sv. Matouše, která byla v roce 1788 zbořena v souvislosti s výnosem o zrušení všech tzv. postranních kaplí.
Loretánské náměstí dnes slouží především jako parkoviště, ale v úzkém pruhu zeleně, který prochází středem náměstí, dodnes všímavý návštěvník nalezne několik památek, které připomínají dávné pohřebiště a popraviště před hradčanskými hradbami. Půdorys kaple sv. Matouše je připomenut vyznačením v dlažbě v horní jižní části náměstí při Loretánské ulici, kde rovněž stojí pomník Edvarda Beneše a pohřební funkci této části Hradčan ve středověku dodnes připomínají náhrobní desky osazené druhotně do stěny terasy při přístupové cestě vedoucí k Loretánské kapli.

Ivan Borkovský (*1897 v Čortovci na Ukrajině; † 1976 v Praze) byl jedním z nejvýznamnějších českých archeologů stojících u zrodu archeologie středověku v našich zeměpisných šířkách. Pocházel z rakouské Haliče, odkud utekl v roce 1918 po bolševickém převratu v Rusku. Již během studií archeologie na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se od roku 1925 věnoval výzkumu Pražského hradu a od roku 1943 byl až do své smrti jeho vedoucím. Podílel se také na výzkumu dalších významných raně středověkých lokalit spojených s počátky českého státu.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.