Butovické hradiště

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Butovické hradiště nad údolím Prokopského potoka

Zimní krajina s opadaným listím ze stromů otevírá nevšední a krásné výhledy a proto dnes vyrazíme z Jinonic od stanice metra po žluté značce opět do Prokopského a Dalejského údolí. Tentokrát půjdeme opačným směrem od severu a navštívíme jedno z nejlépe dochovaných pravěkých a raně středověkých hradišť v pražské kotlině, které se vypíná nad zákrutem Prokopského potoka do výše téměř sedmdesáti pěti metrů.
Hradiště zaujímá celou plochu ostrohu orientovaného přibližně ve směru jihozápad – severovýchod a obtékaného ze severu, západu i jihu výše zmíněným potokem, který po soutoku s Dalejským potokem chrání jeho areál od jihovýchodu. Jediná přístupová cesta do areálu vede od severovýchodu, kde se ostroh otevírá do volné a ploché krajiny táhnoucí se podél Dalejského potoka až k Dívčím hradům nad vltavským údolím. Téměř devět hektarů velký opevněný areál na protáhlém a plochém ostrohu byl na severu, západě i jihu velmi dobře chráněn strmými svahy údolí a hrana ostrohu patrně nebyla nijak výrazněji opevněna. Pochopitelně jinak tomu bylo na nejméně chráněné severovýchodní straně, kde byly vybudovány dvě linie opevnění.
Vnější opevnění tvořené mohutným valem oddělovalo hradiště od volného a plochého terénu a zároveň umožnovalo vstup do hospodářského předhradí. Za ním se nacházela druhá linie opevnění, která vydělovala akropoli, tedy vnitřní část hradiště o velikosti okolo čtyř a půl hektaru. Vnější val, který byl ještě na konci 19. století výrazně patrný v délce přes sto sedmdesát metrů (původní hradba musela být ještě o dvě stě třicet metrů delší) byl bohužel zcela setřen intenzivní zemědělskou činností, především orbou. Výrazně lépe se nám ale zachoval vnitřní val v podobě přibližně sto padesát metrů dlouhé výrazné meze, která až o dva metry převyšuje níže situované předhradí.
Hradiště do literatury uvedl Břetislav Jelínek v roce 1884, který nakreslil i jeho první plán. Na hradišti doposud neproběhl žádný rozsáhlejší archeologický výzkum a tak k jeho podobě, zástavbě či charakteru a formě opevnění nevíme prakticky nic. V roce 1964 byl Norbertem Maškem proveden nevelký archeologický výzkum obvodového ohrazení nad mírnějším severním svahem hradiště, který odkryl mohutnou destrukci lomových kamenů. Konstrukci hradby se odkrýt nepodařilo, ale je zřejmé, že byla minimálně v některé fázi tvořena dřevohlinitou hradbou opatřenou mohutnou čelní plentou z nasucho skládaných lomových kamenů. Odkryt byl i jeden raně středověký objekt vanovitého tvaru a nejasného účelu.
Všechny podstatné informace o hradišti tedy pocházejí ze sběrů převážně keramických zlomků na ploše hradiště, které se po orbě dostávají z narušovaných archeologických situací do povrchové ornice. Na jejich základě víme, že výhodná poloha přilákala již osadníky v mladší době kamenné, konkrétně neolitických kultur s lineární a vypíchanou keramikou (5.600 až 4.200 př. Kr.). Tehdy neopevněná lokalita byla opětovně osídlena v pozdní době kamenné, kdy zde vzniká výšinné sídliště eneolitické kultury řivnáčské (3.100 až 2.800 př. Kr.). Z ostrožny rovněž pocházejí nálezy z celého úseku doby bronzové (2.300 až 750 př. Kr.) i starší doby železné (800 až 400 př. Kr.), ale k výstavbě mohutného opevněného raně středověkého hradiště došlo zřejmě až v průběhu 8. století. Vrcholné sídlištní aktivity spatřujeme především v průběhu 9. století a na počátku 10. století již hradiště zaniká.
Hradiště v Butovicích bezpochyby patří vedle hradiště v Šárce a na Zámkách v Bohnicích k nejstarším raně středověkým hradištím na území Prahy, které se v tomto období objevují na mnoha místech. Do oblasti pověstí je však nutno odkázat zprávu kronikáře Václava Hájka z Libočan, který do tohoto místa kladl smyšlený pohanský hrad Srnobog („… na jednom vrchu, jenž Srnobog slove, proti Klukovu se položili a zdmi se odělali vysokými a ty zdi valy osypali“).

Po cestě na hradiště, či při cestě zpět, nezapomeňte navštívit areál butovického hřbitova ve Vavřinecké ulici. V jeho severní části naleznete malebný kostel sv. Vavřince, který přes svou barokní podobu, skrývá pozůstatky románské svatyně snad ze závěru 11. století. Vedle charakteristického kvádříkového zdiva se z původní stavby dochovala apsida, krypta o délce čtyř metrů a odkryty byly i románské okénka. Vedle kostela stojí půvabná dřevěná zvonice a na jihovýchodním okraji areálu i šestiboká hřbitovní kaple.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.