Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
(235 let)
Když ptáčka lapají…, tak se i na libou ruskou píseň Kateřiny II. chytí, a třeba i císař. Podepsal jí spojeneckou smlouvu proti Osmanům. Následky tohoto mocichtivého jednání byly katastrofální…
Velkolepá prezentace knížete Potěmkina v roce 1785 na Rusy nedávno získaném Krymu a expanzivní choutky omámily Josefa II. natolik, že se upsal ďáblu. Přislíbil pomoc Rusku proti Osmanům za zisk části Balkánu. O tři roky později došlo ke střetnutí s Turky. Císař nejdříve odmítl zkušeného vojevůdce generála Laudona a sám se postavil do čela mohutné armády. Počátkem roku 1788 vše vypadalo nadějně. Císař dobyl pevnost Šabec na řece Sávě, ale u Bělehradu to začalo drhnout. Situaci komplikovaly močály nejen jako terénní komplikace, ale i jako zdroj nemocí. Asketický císař šel vojákům sám příkladem, jedl skromnou stravu, snášel nelehké polní podmínky, ale proti tyfu a úplavici zbraně neměl. „Nejkrásnější armáda světa“, jak se o ní psalo v monarchii, byla postupně decimována a přístupem velitelů demoralizována. To nejhorší ale přišlo na podzim. Turci vpadli do Banátu, aby odlákali Josefa bránit vlastní hranice. Během přesunu rakouských vojsk došlo u rumunského městečka Caransebeș ke sporu mezi jednotlivými částmi armády a za významné podpory alkoholu vše vyústilo ve střelbu do vlastních řad. O nejostudnější akci v dějinách rakouské armády se dlouho mlčelo…
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.
© 2024 Pražský přehled
Publikování či další šíření obsahu www stránek prazskyprehled.cz bez vědomí redakce není slušné a odporuje autorskému zákonu.
Často jsou tu zveřejněny také materiály třetích stran, kde jejich další šíření je možné pouze se souhlasem redakce KAM po Česku. Děkujeme za pochopení.
