Objev rotundy sv. Václava na Malé Straně

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Objev rotundy sv. Václava na Malé Straně

V roce 2004 se začal psát příběh jednoho z největších objevů v historickém jádru Prahy. Je to příběh s dobrým koncem, který potvrzuje pravidlo, že za dobrou práci přijde sladká odměna. Tehdy se pod vedením archeoložky Jarmily Čihákové, která zasvětila celou svou profesní dráhu poznání malostranské historie, začaly objevovat pozůstatky svatováclavské rotundy v budově Matematicko­‑fyzikální fakulty Univerzity Karlovy na Malostranském náměstí.

První zmínka o rotundě pochází ze svatováclavské legendy Ut annuncietur z první poloviny 13. století. Podle ní mělo v tomto místě v 10. století dojít k zázraku a osvobození vězňů a vyvedení ze žaláře ve chvíli, kdy bylo tělo v roce 935 zavražděného knížete Václava v roce 938 převáženo ze Staré Boleslavi na Pražský hrad. Dle legendisty „na památku tohoto zázraku byl na místě žaláře zbudován kostel ke cti blahoslaveného mučedníka a stojí tu do dnešního dne“.

Pouhých pár kroků od zastávky tramvaje se nachází vstup do bývalého jezuitského Domu Professe, tedy správního sídla řádu pro českou provincii, kde dnes sídlí výše zmíněná fakulta. Při nedávné rekonstrukci objektu byly vyklízeny sutí zasypané prostory pod podlahou bývalého barokního kostela Přenesení sv. Václava. Vedle krypty tohoto kostela se ukázalo, že místo pod jeho kněžištěm má výrazně bohatší historii. Především se podařilo odkrýt zdivo kruhové rotundy z konce 11. století, v jejímž interiéru byla rovněž odkryta částečně dochovaná románská dlažba vyšehradského typu. Keramická dlažba se skládala z šestibokých reliéfních dlaždic s motivy lva a gryfa, čtvercových dlaždic s pletencem a drobných tmavě glazovaných trojúhelníků. Podlaha rotundy se nacházela téměř tři metry pod podlahou barokního kostela a jeho výstavba pochopitelně starší rotundu výrazně poškodila, takže se kruhový půdorys dochoval torzálně, v některých případech pouze v základovém zdivu. Apsida rotundy se bohužel nedochovala, ale na východním okraji odkryté stavby v místě vstupu do apsidy se dochovaly dva úzké bloky románského nadzemního zdiva u vítězného oblouku mezi kruhovou lodí rotundy a její půlkruhovou apsidou. Pečlivě skládané základové zdivo potom odhalil archeologický výzkum až do výše jednoho a půl metru.
Pod dlažbou mladší rotundy byly výzkumem dokumentovány situace, které svědčí o existenci starší sakrální stavby v tomto prostoru z průběhu 11. či konce 10. století. Z něho pochází nalezené a prezentované okénko z jednoho bloku pískovce, malovaná omítka a jáma na vápno. Ale ani tato stavba není nejstarším kostelem, který byl výzkumem odkryt. Ještě hlouběji v průběhu 10. století vznikla na tomto místě kruhová kostelní stavba, jejíž stěny z lomových kamenů byly pojeny pouze jílem. Z kostela byl výzkumem odkryt pouze nejspodnější řádek základového zdiva v podobě kruhu.
Zda stavba navazuje na starší pohanské tradice nelze spolehlivě říci, ale je zcela zřejmé, že před výstavbou nejstaršího kostela na tomto místě stály starší objekty dřevěného charakteru. Jednalo se minimálně o šest následných dřevěných staveb, z nich starší sloužily obytným a výrobním účelům a interpretace tří mladších potom není zcela jednoznačná.
Archeologickým výzkumem příběh rotundy nekončí. Stavebník rezignoval na úpravy nově odkrytých místností na učebny a rozhodl se pro zachování unikátního objevu, jeho konzervaci a prezentaci veřejnosti. Památka je v přízemí budovy přístupna příležitostně s průvodcem a volně přístupná je obrazová a interaktivní prezentace v přístupové chodbě. Výsledkem multioborového projektu širokého spektra odborníků je ukázková prezentace památky, která získala řadu ocenění včetně prestižní ceny Europa Nostra v roce 2018. O výsledcích výzkumu byla vydána reprezentativní monografie a zájemci mohou na internetu lehce nalézti početné informace o tomto mimořádném nálezu s množstvím podrobností a vizualizací.

Objekt je tedy patrně doposud nejstarším kostelem nacházejícím se mimo areál Pražského hradu s prokazatelnou křesťanskou duchovní tradicí doloženou minimálně od poloviny 10. století.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.