Aleš Opekar

Rozhovor s muzikologem Alešem Opekarem

Aleš Opekar (*1957) studoval obory čeština a hudební výchova na FF UK. Pracoval jako vědecký pracovník Ústavu pro hudební vědu AV ČR a vedoucí redakce Jazzové a populární hudby a hudební dramaturg Českého rozhlasu Vltava. Jako odborný poradce a scenárista spolupracoval s Českou televizí na dokumentárních seriálech Bigbít a PopStory. Vyučuje populární hudbu a world music na Ústavu hudební vědy FFMU v Brně a na HAMU v Praze. V roce 1998 inicioval založení občanského sdružení Muzeum a archiv populární hudby, jehož je dodnes (pod názvem Popmuseum, z. s.) předsedou. Od roku 2019 je vědeckým pracovníkem ÚDU AV ČR, se zaměřením na teorii a dějiny populární hudby.

Můžete, prosím, krátce přiblížit, jak jste se dostal ke studiu hudby a případně co Vás k tomu vedlo?
Můj přístup ke světu byl od dětství velmi audiální. Fascinovaly mě svištění větru, šplouchání vody, bzučení včel a zvuky dalších živočichů, zvonění tramvajových kolejí, odlišné vrčení různých motorů a posléze samozřejmě i barevné hlasy charizmatických dívek. K tomu přistoupily poslech rádia, gramodesek a živé koncerty. Stejně tak jsem se pokoušel sám vyluzovat nějaké zvuky na cokoli, co bylo po ruce. Ať už to byl opravdový hudební nástroj nebo ne. Pak jsem se i trochu učil na klavír, kytaru, trubku, ale zůstala mi spíš ta touha něco objevovat než v něčem vysloveně vyniknout. Jinými slovy – na žádný nástroj se mi nechtělo moc cvičit. Když jsem se měl rozhodovat, kam po gymplu, tak jsem věděl, že by to mělo být kolem muziky, ale abych na tom nebyl úplně závislý. Z toho nějak vyplynulo studium hudební výchovy s češtinou na FFUK. Klasickou hudbu jsem měl taky rád, ale po celé studium jsem tíhl k tomu, vztahovat všechno na populární hudbu. Profesora přes literaturu pro mládež se mi podařilo přesvědčit, že do tohoto záběru mají patřit i texty populárních písní. Absolvoval jsem prací Vývoj textové složky v české nonartificiální hudbě se zvláštním zřetelem k rockové poezii Josefa Kainara, což byl v roce 1982 z hlediska tematického zaměření velmi ojedinělý počin.

Máte za sebou obsáhlou publikační činnost, vyučujete na mnoha školách, spolupracujete na hudebních seriálech, založil jste Muzeum a archiv populární hudby /dnes Popmuseum/. Co byste ještě rád v oblasti hudby dokázal?
Potřeboval bych publikovat nějaké větší knižní celky, na které mi dosud chyběly čas a koncentrace. Dvacet let v Českém rozhlase bylo příjemným vybočením z výzkumu do praxe, ale teď by to chtělo dokončit nějaké rozpracované záležitosti. Jo a taky bych chtěl mít víc času na samotné dělání muziky pro radost. S kamarády po večírcích, s vnoučaty a tak. Jinak budu spokojen, když bude někdo pokračovat v popmuzejní činnosti, až já nebudu mocen.

Zajímá se dnešní mladá generace o historii naší populární hudby?
Dnešní mladá generace má k dispozici neuvěřitelnou šíři zdrojů k poslechu. Trochu je tím zahlcena. Ale je to mnohonásobně lepší situace než za našeho mládí, kdy jsme si četli o hudbě ze Západu, kterou jsme ani nemohli slyšet nebo když jsme pro jednu desku museli jet spoustu kilometrů nebo vydat neadekvátní množství peněz. Historie naší populární hudby se v preferencích, myslím, trochu ztrácí, ale je to případ od případu. Důležité je, že kdo chce, ten se k informacím i k samotným hudebním ukázkám dostane.

Pomohlo Vám cestování více pochopit smysl hudby jako takové?
Určitě. Některé aspekty fungování hudby jsou obecné, ale mnohé jiné jsou velmi jedinečné. Dnes sice není problém dostat se k nahrané hudbě třeba od protinožců, ale být na místě, cítit vůni okolí, nasávat zvukový kolorit prostředí a mít možnost mluvit s místními lidmi, to je nenahraditelné. Vlastně neexistuje národ, pro který by hudba byla zcela bez významu. Někde ale může převládat rituální potřeba, jinde reprezentační, zábavná nebo estetická. Z velké dálky si pak trochu lépe všimneme a pochopíme i jevy, které máme doma pod nosem a skoro je nevnímáme.

Na jaké hudební akce byste naše čtenáře pozval?
Určitě k nám do Popmusea, kde bude od března k vidění výstava „V jako vinyl“. V širším kontextu představí českou historii tohoto dodnes využívaného vynálezu k šíření hudby. A také ke zhlédnutí našich videí na youtube kanálu Popmusea: popmuseumstage.cz.

Děkuji za zajímavý rozhovor a přeji Vám mnoho inspirativních zážitků s hudbou a hodně štěstí v osobním a pracovním životě.

Alice Braborcová

„Cestování je můj další hudební nástroj! Cestuju za hudbou, kvůli hudbě i s hudbou. Odkrývá nové obzory a opravdu usnadňuje komunikaci. I s místními lidmi, kteří mluví zcela jiným jazykem.“

Významnou součást Opekarových aktivit tvoří činnost koncepčně organizační. Je členem Mezinárodní asociace pro výzkum populární hudby (International Association for the Study of Popular Music), kde byl členem výkonného výboru a zastával funkci generálního tajemníka. S tím souvisely aktivní účasti na mezinárodních konferencích o populární hudbě: byl pořadatelem pražské konference Středoevropská populární hudba, spolupořádal konference v Glasgow nebo v japonské Kanazawě.