Obléhací tábor před Novým hradem u Kunratic

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Obléhací tábor před Novým hradem u Kunratic

Válečné konflikty s sebou kromě zmaru, utrpení a zkázy přinášejí i technologické inovace, které reagují na potřeby a výzvy nové doby. Nejinak tomu bylo v období husitských válek v první polovině 15. století a následně poděbradských válek v letech 1466 až 1468. Díky nim se nám objevují početné doklady válečných konfliktů, především bojiště, vojenské tábory či doklady obléhacích prací. A jeden z unikátně dochovaných obléhacích táborů si můžeme prohlédnout i na okraji Prahy v Kunratickém lese.

V nedávné době (2012–2014) byla lokalitě opět věnována pozornost související s postupným narušováním reliéfu památky hlavně živelnou jízdou na horských kolech. Výsledkem byl především nový geodetický plán celého areálu tábora, jeho geofyzikální průzkum a informační panel na naučné stezce směřující přes tábor k Novému hradu.

Od stanice metra C Roztyly se k táboru dostaneme po třech a půl kilometrech chůze po modré turistické značce nebo můžeme vyrazit kratší cestou (1 km) od zastávky autobusu Zelené domky vzhůru do kopce. Tábor leží ve východním předpolí Nového hradu u Kunratic, oblíbeném to sídle krále Václava IV., který zde i 16. srpna 1419 zemřel. O areálu vlastního opevněného sídla si povíme někdy příště a dnes zaměříme svou pozornost na pozoruhodné doklady krátkodobého třítýdenního obležení hradu z přelomu let 1420 a 1421.
Po vítězné bitvě u Vyšehradu 1. listopadu 1420 husité obsadili tuto významnou pevnost a jejich následným cílem byly další opěrné body krále Zikmunda. Mezi ně rovněž patřila posádka zdejšího hradu vedená Mikulášem Herbortem z Fulštejna. Pražané k hradu dorazili v předvečer nového roku a během velmi krátké doby vybudovali vojenský obléhací tábor, jehož pozůstatky jsou dodnes velmi dobře patrné pouhým okem v terénu.
Plošina před hradem je na dvou místech přerušena výraznými pásy zemního opevnění tvořeného příkopem a nasypaným valem. Západní opevnění je tvořeno dvěma mohutnými zemními valy a mezilehlým mělkým příkopem. Z jižního okraje opevnění na straně proti hradu vybíhá přibližně devadesát metrů dlouhý přibližovací příkop obléhatelů – tzv. sapa, který umožňoval obléhatelům krytý přístup přímo k předpolí hradu. Východní opevnění o délce až sto devadesát metrů sestává rovněž ze dvou valů s mezilehlým příkopem. Mohutný vnitřní val je několikrát zalomený, zatímco subtilnější vnější val je na čtyřech místech opatřen čtyřmi vystupujícími baštami, které byly patrně opatřeny lafetovanými zbraněmi. Opevnění vymezuje plochu tábora o rozloze téměř dva a půl hektaru, která je poseta především ve východní části (dále od hradu) četnými obdélnými či kruhovými jámami, které jsou pozůstatkem zahloubených příbytků obléhatelů.
Obléhací tábor před Novým hradem u Kunratic představuje společně s táborem obléhatelů před hradem Bechyně jeden ze dvou nejstarších a nejlépe dochovaných dokladů obléhacích prací v českých zemích. A těch primátů má více. Záhy mu totiž byla věnována pozornost i ze strany archeologie, jelikož lokalita byla patrně jako vůbec první ze skupiny obléhacích prací podrobněji zaměřena v rámci rozsáhlého archeologického výzkumu na Novém hradě u Kunratic, který prováděla v letech 1928 až 1929 Libuše Jansová. Další prvenství představuje i první zjišťovací archeologický výzkum podobného typu lokality, který provedla na počátku padesátých let 20. století na tomto místě Zoroslava Drobná.
Pozůstatky obléhacího tábora jsou dodnes mimořádně dobře v terénu patrné, výraznějším narušením je pouze dnešní novověká cesta procházející v ose ostrožny a přetínající oba pásy příčných opevnění. Dnešní cestu z části respektují pravidelné řady příbytků obléhatelů a tudíž původní cesta patrně vedle logicky ve stejném směru. Obležení probíhalo v zimních měsících a tak příbytky obléhatelů byly mírně zahloubeny pod terén (zemnice) a opatřeny uvnitř ohništi, což potvrdil i zmiňovaný archeologický výzkum. Výzkumem se podařilo odkrýt i ploché místo vydlážděné kameny, kde patrně stál prak. V okolí místa byl nalezen i sklad kamenných koulí.
Na závěr snad ještě důležitá informace, jak to dopadlo s obránci hradu. Po třítýdenním ostřelování hradu byl nucen velitel hradní posádky 25. ledna 1421 kapitulovat s podmínkou, že husité umožní obráncům bezpečný odjezd do Kouřimi. Obránci však z hradu chtěli odvézt i předměty z pozůstalosti krále Václava IV., proto byl hrad zachvácen lůzou, která rozchvátila zbytky proslulé královy knihovny a vyrabovaný hrad vypálila.

Umírněný kališnický kronikář Vavřinec z Březové uvádí: „Posledního dne roku 1420 Pražané vyslali k hradu pěší hotovost i jízdu s vozy. Vojáci v blízkosti hradu, na místě zvaném Hřeben, rozbili tábor chráněný příkopy a v něm zřídili provizorní příbytky – boudy a stany (tuguria et tentoria). Mohutnou palbou z děl a praků zničili střechy hradních budov a na předsunutém místě u hradního příkopu vztyčili prak, jehož obsluha (praczate) bořila hradby.“

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.