Král dvojího lidu

7. května 1458 Král dvojího lidu (565 let)
První český král z panského stavu byl zároveň posledním českým králem. Jiří z Poděbrad, správně Jiřík z Kunštátu a Poděbrad, se narodil 23. dubna 1420 na hradě Bouzov či Litice. Zcela jistě ale ne v Poděbradech.

První třetina 15. století byla stižena husitskými válkami katolíků s kališníky, dokud husité sami sebe neporazili roku 1434 u Lipan. Tři roky nato umírá kališníky nenáviděný český král Zikmund Lucemburský a na trůn usedá jeho stejně nenáviděný zeť Albrecht Habsburský. Ten umírá roku 1439. Český trůn zeje prázdnotou po dlouhých 14 let. Roku 1457 usedá na trůn v husitských Čechách Albrechtův katolicky formovaný syn Ladislav Pohrobek. Zemi v té době ale vládly pevné sněmy (landfrýdy) a vůdčí osobností byl představitel východočeských landfrýdů Jiří z Poděbrad, který vládl v Čechách dávno před svou volbou českým králem. Bylo cítit, že Ladislav a Jiří jsou dva kohouti na jednom smetišti, jen to třesknout. A ono to třesklo, 23. listopadu 1457 v Praze, po návratu Ladislava, kde se měla konat jeho svatba s dcerou francouzského krále. Ladislav náhle umírá. Vina padá na Jiřího. Pět set let trval spor o určení královraha, než v roce 1985 Emanuel Vlček prokázal, že Ladislav zemřel na leukémii.
Na český královský trůn si dělalo nárok několik zájemců podle principu „dědičné“ posloupnosti. Dolnolužické stavy podporovaly Friedricha Braniborského. Polský král Kazimír Jagellonský si činil nárok díky manželce, která byla mladší sestrou Ladislava. Trůn chtěl i vévoda Albrecht Rakouský nebo císař Friedrich III., ale také Vilém Saský, manžel další sestry Ladislava Pohrobka. Viléma podporovala skupina šlechty ze západních a severozápadních Čech vedená Matoušem Šlikem. Na jihu měli silnou pozici přívrženci habsburské vlády vedení Janem z Rožmberka. Mezi kandidáty se objevil i Albrecht Braniborský a do Prahy přijelo francouzské poselstvo, které jménem krále Karla VII. prosazovalo kandidaturu jeho syna Karla. Sněm k volbě krále byl zahájen 27. 2. 1458 na Staroměstské radnici v Praze. Při volbě sehrálo velkou roli Poděbradovo kališnictví i český původ. A tak byl českým králem 2. 3. 1458 zvolen Jiří z Poděbrad. Jeho první kroky vedly do kostela Panny Marie před Týnem, kde proběhlo slavnostní Te Deum. „A mnozí lidé plakali jsú pro velikú radost; a z toho se radovali, že milý Buoh vysvobodil je z toho, že jsú již vyšli z moci němečských králuov, neb jsú myslili zle učiniti lidu českému, a zvláště těm, kteří se přídrží pravd Božiech a jeho svatého čtenie. A takž tu v kostele s velikú radostí a s veselím zpievali Te Deum laudamus.“
Před korunovačním obřadem, aby se Jiří mohl stát králem, musel 5. května 1458, a stejně tak i jeho žena Johana z Rožmitálu (1450–1471), složit tajnou přísahu před biskupy Augustinem z Rábu a Vincencem z Vácova. Obsahem slibu byly záruky katolíkům zachovat poslušenství papežskému stolci, k jednotě víry a vymýcení bludů. Ukládal mu pronásledovat kacíře (husity) a bojovat za obnovení víry. Jiří se měl stát „plamenným mečem“ v papežských rukách, který vybije kališníky v Čechách. Jiří však měl jiné plány.
Korunovační obřad se konal v katedrále sv. Víta po Velikonocích 7. května 1458. Vedl ho biskup Augustin z Rábu, jemuž přisluhovali biskup Vincenc z Vacova a olomoucký biskup Tas z Boskovic. Následující den, tedy 8. května 1458, byla českou královnou korunována i Johana, manželka Jiřího. Během veřejné přísahy Jiří slíbil, že bude zachovávat všechny svobody zemské včetně kompaktát.
Papež pozdější počínání Jiřího nesl nelibě, proto ho několikrát uvrhl do klatby, dokonce ho vyobcoval z církve, ale král se nikdy nesnížil k tomu, aby se obrátil proti vlastnímu lidu. Byl králem s velkými vizemi, ale smířit na dvě poloviny rozervané Čechy nedokázal. Zemřel 22. 3. 1471 v Praze na Starém Městě v Králově dvoře a pohřben byl v Chrámu sv. Víta. Jeho země zůstala rozdělena, což v jistém slova smyslu trvá dodnes.

Luděk Sládek, foto © Wikimedia Commons; Historie českého národa v obrazech, V. Kovařík; Zámecká obrazárna Častolovice