Zaniklý sídlištní komplex Litožnice u Dubče

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Zaniklý sídlištní komplex Litožnice u Dubče

Dnes se vypravíme na pole mezi obce Dubeč a Běchovice na východní okraj Prahy. Zde se nachází zaniklý sídlištní komplex, tvořený sídlištěm i pohřebištěm z několika období zemědělského pravěku a především zaniklou středověkou vesnicí s kostelem, farou, pohřebištěm a částečně dochovanou středověkou tvrzí. Při nedávné revitalizaci a obnově Litožnického rybníka nám záchranný archeologický výzkum výrazně doplnil naše dosavadní znalosti o této lokalitě.

„Původní Litožnický rybník s první zmínkou k roku 1542 byl patrně již součástí zaniklé středověké osady a je patrný ještě na starých mapách z druhé poloviny 18. století. V průběhu první poloviny 19. století byl vysušen a plocha využívána jako louka. V druhé polovině 20. století (1953 a 1969 až 1970) byly postupně v jeho místě postaveny tři rybníky – Nový, V Mejtě a Myslivecký).“

Východně od Nové Dubče v nivě Říčanského potoka se pod dnešní novou hrází na levém břehu potoka nachází zaniklý středověký sídlištní komplex. Na rozdíl od zaniklých sídel v lesním pásmu, jejichž pozůstatky jsou patrny v podobě neklidného terénu vystupujícího nad plochý terén, se většina zaniklé středověké osady nachází na pravidelně oraných a zemědělsky využívaných plochách. Ještě na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století při povrchových průzkumech, které zde prováděli významní archeologové Zdeněk Smetánka, Slavomil Vencl či Petr Sommer, zde byly patrné pahrbky po jednotlivých budovách, avšak dnes je terén již zcela plochý bez výraznějších stop po původní zástavbě. Ta je ještě částečně patrná na snímcích leteckého laserového skenování terénu a projevuje se především akumulací kamene, cihel, pálené střešní krytiny i archeologických nálezů v povrchových vrstvách ornice.
Proto je nejlépe se na lokalitu vypravit ještě před jarní orbou mimo zemědělskou sezónu. V severojižním směru jsou velmi obtížně patrné dvě paralelní pásová zvýšení terénu, které pravděpodobně představují pozůstatek západní a východní fronty zaniklých usedlostí, mezi nimiž se nacházela podélná náves. Vesnice situovaná podél radiální komunikace tedy patrně vypadala podobně jako nedaleká ves Újezd nad Lesy, jejíž historickou podobu nám zachycuje mapa stabilního katastru ze čtyřicátých let 19. století. Její délka dosahovala okolo tří set metrů a šířka přibližně dvě stě metrů.
Uprostřed východní fronty usedlostí se nacházel kostel sv. Gotharda s farou, který se projevoval mírně zvýšeným terénem, dnes především koncentrací maltoviny, hlazené omítky, kousky střešní krytiny (prejzů), cihel a lidských kostí, které dokládají existenci pohřebiště v jeho okolí. Jediným výraznějším pozůstatkem zaniklé vesnice je tvrziště v hustě zarostlé části levého břehu potoka přibližně padesát metrů pod hrází rybníka. Ze zdejší tvrze, nepochybně obtékané vodním příkopem, se na mírném nasypaném návrší dochovaly pozůstatky sklepů věžovité stavby o rozměrech 6 x 8 metrů, která tvořila hlavní objekt tohoto opevněného sídla.
Ves patrně vznikla v průběhu 12. století (spíše v jeho první polovině), i když první písemné zmínky pocházejí až z let 1351 a 1358. Tvrz nejspíše vznikla v průběhu 14. století a je poprvé zmiňována v roce 1417. Vlastníky osady Litožnice byly v průběhu 14. a 15. století movití pražští měšťané. K jejímu zániku došlo patrně na přelomu 15. a 16. století, jelikož v roce 1487 je ves ještě předmětem soudního sporu, ale k roku 1508 je zdejší tvrz uváděna v listinách a úředních knihách jako pustá. V roce 1542 je potom jako pustá výslovně uváděna i vlastní ves. Kostel patrně nějakou dobu ještě přežíval a jako pustý je uváděn až v roce 1713.

Niva Říčanského potoka byla v tomto prostoru osídlena již v období zemědělského pravěku, což dokládají sběry fragmentů keramických nádob i rozsáhlý výzkum realizovaný v průběhu obnovy Litožnického rybníka. Postupně byly ve vlastní ploše rybníků i podél toku potoka odkrývány pozůstatky sídliště z pozdní doby kamenné (řivnáčská kultura), nálezy ze střední a mladší doby bronzové, rozsáhlé sídliště a výrobní metalurgický areál z doby římské i sídliště Keltů z mladší doby železné.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.