Najdi akci

 - 

Kalendář akcí

Pra20 vnučka lékaře Jessenia

Pra20 vnučka lékaře Jessenia

17. června 1863 (160 let)
Ružena Anna Maria Jessensky se narodila 17. června 1863 na pražském Smíchově. Jako nejstarší z pěti dětí majitele realit a téměř právníka Jana Bedřicha Jesenského a jeho manželky Anny, rozené Tiché, vyrůstala v prostředí měšťanské rodiny intelektuálů.

Rodina svůj původ spojovala s lékařem a rektorem pražské univerzity Jánem Jesenským (1566–1621), popraveným na Staroměstském náměstí. Sourozenci Marie (1867) a dva bratři zmizeli v čase, pouze Jan (1870) vystudoval Lékařskou fakultu UK, byl stomatologem. Rodina žila na Smíchově ve Vltavské ulici č. p. 277, ale když otec začal pracovat v cementárně, přestěhovali se do Radotína a poté se vrátili do Prahy. Obecnou a měšťanskou školu Růžena vychodila na Malé Straně a vystudovala čtyřletý Státní ústav učitelek v Praze na Starém Městě. Školu ukončila roku 1882, následovala povinná praxe v Mladé Boleslavi ukončená maturitou (1884.) Učitelky se v té době nesměly vdát a mít vlastní děti, aby žactvo nezanedbávaly. Roku 1889 přešla na exkluzivní školu u sv. Tomáše v Praze, kde byla až do předčasného důchodu (1907). Často cestovala, navštívila Pobaltí (1893), opakovaně Francii (1901–1938), Itálii, Švýcarsko a roku 1911 Rusko. Jako autorka užívala pseudonymy Eva z Hluboké, Milena Důrasová, Martin Věžník a šifru -ská-. V polovině 80. začínala lyrickou poezií v časopisech pro děti a mládež, pod dohledem Jana Nerudy a Josefa Václava Sládka. Pokračovala tragickou tvorbou ženských osudů a později se stala autorkou řady dívčích, mnohdy výchovných románků. Psala divadelní hry i novoromantické příběhy. Pokusila se „ulovit“ F. X. Šaldu, prožila tajený milostný vztah s Alfonsem Muchou a její popis milostných vzplanutí Jiří Karásek ze Lvovic označil za vášnivý erotismus a obhajobu předmanželského pohlavního styku společnost za skandální. Růžena Jesenská dožila své dny v pražské Všehrdově ulici č. p. 445/III, zemřela 14. 7. 1940 a pohřbena byla na Vinohradském hřbitově v Praze.

Antonín Fridrich, foto © Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Doporučujeme

Loading...