Přemyslovské hradiště v Královicích

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Přemyslovské hradiště v Královicích

Královické hradiště, nacházející se přibližně jeden kilometr severně od stejnojmenné obce – městské části Praha­‑Královice na ostrožně nad říčkou Rokytnou, patří mezi jedno z nejlépe dochovaných v Čechách. Hradiště Šance, či svaté Markéty, vzniklo na počátku 10. století a mělo nepochybně významnou vojenskou, správní a hospodářskou funkci, chránilo přístupovou cestu od východu do pražské kotliny a je dnes chráněnou kulturní památkou.

Přestože doklady historického osídlení a existence slovanského pohřebiště pocházejí již z roku 1860, kdy zde byly nalezeny nádoby s popelem a bronzový křížek s vyobrazením Krista se sluncem, měsícem a andělem, zůstávalo hradiště po dlouhou dobu mimo zájem archeologického bádání. Na tom měla nepochybně svůj podíl absence zmínek o hradišti v písemných pramenech, způsobená patrně skutečností, že významné okamžiky přemyslovských knížat či světců zaznamenané soudobými literáty se odehrály na jiných lokalitách. Druhou podstatnou skutečností, proč bylo hradiště dlouhou dobu postaveno na vedlejší kolej historického bádání, byla skutečnost, že většina archeologických nálezů z lokality byla spojována až s poměrně pozdním průběhem 12. století, kdy hradiště již ztratilo svůj význam a stává se sídelním areálem s množstvím zahloubených objektů.

„Barokizovaný kostel sv. Markéty na akropoli je poprvé zmiňován až roku 1354 a obsahuje několik gotických stavebních detailů. Jeho počátky však nepochybně sahají do raného středověku, jelikož přítomnost sakrální stavby na českých hradištích 10. století byla běžná.“

Zcela zásadní průlom ve stavu poznání této lokality přinesly až systematické nedestruktivní průzkumy lokality a následný rozsahem nevelký zjišťovací archeologický výzkum, který v letech 2011 až 2014 prováděl Ústav pro archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Ivo Štefana a Jana Hasila. Poznání lokality se tímto výzkumem nejen významně rozšířilo, ale především spolehlivě posunulo jeho počátky minimálně do průběhu 10. století, tedy do doby prvních Přemyslovců a formování českého státu.
Přibližně 7,5 hektarů rozsáhlý areál je od severu, západu i východu chráněn prudkými svahy údolí Rokytky, kde byl opevněný areál opevněn  patrně jednodušší fortifikací v podobě nasypaného valu či dřevěnou palisádovou konstrukcí. Východní partie hradiště se otevírala do otevřené krajiny, a tudíž byla chráněna mohutnou dřevohlinitou hradbou s čelní kamennou plentou, která se do dnešních dnů dochovala v podobě monumentálních reliktů. Vnější val okolo předhradí dosahuje délky 340 metrů a výšky až 7 metrů. Před valem se ještě nachází příkop o šířce téměř 11 metrů. Archeologický výzkum této fortifikace prokázal její minimálně dvě následné a konstrukčně odlišné fáze, přičemž díky dendrochronologické dataci víme, že k výstavbě dřevěného roštu starší hradby bylo použito dřevo smýcené v roce 918. Patrně v jihovýchodním nároží byla situována původní brána do areálu předhradí hradiště, tedy v místě dnešního vstupu do areálu od silnice Královice – Sibřina.
Hradiště bylo původně dvoudílné, jelikož uvnitř areálu se nachází ještě druhá linie opevnění, které probíhá paralelně s vnějším valem napříč ostrožnou ve směru sever – jih. Toto opevnění rozdělovalo hradiště na předhradí a akropoli, která byla rozlohou menší a nacházela se na lépe chráněné západní části ostrožny. V jihovýchodním rohu akropole se dnes nachází mírně vyvýšená plocha s kostelem svaté Markéty a hřbitovem, přičemž do tohoto prostoru by bylo možno situovat případný knížecí dvorec s přímou vazbou na starší sakrální objekt (kostel). Vlastní plocha akropole i hradiště je dlouhodobě zemědělsky využívána a proto byly případné doklady sídelních aktivit na ploše hradiště zcela setřeny orbou či erozí. Výzkum však prokázal intenzivní metalurgickou, hutnickou či kovářskou produkci.
Díky modernímu archeologickému výzkumu se rozsáhlé a monumentální pozůstatky královického hradiště opět vrátili mezi lokality mimořádného významu, spojené s počátky a formováním přemyslovského státu. Původní přemyslovská doména ve středních Čechách byla chráněna prstencem mohutných pevností – hradišť, mezi něž vedle královického hradiště patřil například Libušín, Vinoř, Tetín, Lštění, Boleslav či Mělník. Výstavbu královického hradiště můžeme spojovat, pokud ne přímo se Spytihněvem (895–915), potom jistojistě s druhou či třetí historicky doloženou přemyslovskou generací, tedy s Václavem (925–935) či Boleslavem I. (935–972).

Zajímavostí je skutečnost, že v destrukci kamenné plenty hradby převažovaly nad místními prachovci prachovité slínovce – opuky, oblíbený to stavební materiál, který však musel být na místo stavby dopravován z poměrně velké vzdálenosti
9 až 12 kilometrů.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.