Irena Chřibková

Rozhovor s Irenou Chřibkovou, přední českou varhanicí
Irena Chřibková je výraznou osobností české varhanní školy. Působí jako titulární varhanice a ředitelka kůru baziliky sv. Jakuba v Praze. V roce 1996 zde založila Mezinárodní varhanní festival a další cykly duchovní hudby. Během jejího působení u největších pražských varhan se staly velmi známé její nedělní půlhodinky, na kterých uvádí rozsáhlý repertoár od baroka až po soudobou hudbu. Koncertuje v celé Evropě, Japonsku, Rusku, Islandu, Izraeli a USA. Její diskografie obsahuje skladby české a francouzské varhanní literatury. Realizovala řadu rozhlasových i televizních nahrávek. Je předsedkyní Nadačního fondu Sanct Jacobi Organum.

Jakou hrou osudu či rozhodnutím se člověk stane varhanním umělcem?
S trochou nadsázky bych řekla, že už při narození přicházíme na svět s cedulkou na krku, kde je napsáno: „ty budeš prodavačem, ty advokátem a ty varhanicí…“ Takže každý rosteme ke svému povolání či v tomto případě poslání díky mimořádným darům a samozřejmě každodenní píli. Rozdávat lidem radost skrze varhanní hudbu a být tlumočníky mnohých krásných skladeb a navíc v nejrůznějších chrámech s přebohatou historií je stále pro mne jedinečným dobrodružstvím.

V roce 1996 jste založila a vedete Mezinárodní varhanní festival, který se koná vždy v letních měsících v Praze. Daří se Vám přilákat posluchače a zájemce o varhanní hudbu?
Festival se koná na přelomu prázdnin a začátkem nového školního roku. Termín jsme několik let vybrušovali, až se ustálil do této podoby. Osvědčil se. Na koncerty přicházejí lidé z Prahy, blízkého okolí i zahraniční hosté. Často si vstupenky zakoupí i s několikaměsíčním předstihem. Myslím, že lákadlem jsou samotné svatojakubské varhany, které jsou největším nástrojem v Česku a bazilika, která vládne jedinečnou akustikou. Navíc během každého koncertu probíhá videoprojekce, kdy posluchači mohou díky kamerám sledovat na plátně hru interpreta. Varhaníci tak už nejsou jen duchové.

Na festival zvete umělce z celého světa, koho byste ještě ráda pozvala, kdo zde zatím ještě nevystoupil?
Během uplynulých let vystoupila na festivalu řada umělců doslova z celého světa. Jsem velice ráda, mimo jiné, že se nám podařilo účinkování legendární francouzské varhanice Marie­‑Claire Alain, která ve svých dvaaosmdesáti letech předvedla nezapomenutelný výkon. Stále se objevují nové talenty, mladí varhaníci, kteří posunují hranice interpretace i improvizace dále dopředu, takže na festivalu zaznamenáváme obdivuhodná vystoupení. V tomto výběru jednoznačně dominují francouzští varhaníci.

Koncertovala jste po celém světě, máte z toho nějaké zvláštní zážitky?
Každý koncert je originální a neopakovatelný protože každé varhany jsou jiné a vyžadují jiný přístup než ty předchozí. Zážitků mám mnoho. V americké Kalifornii jsem hrála pod širým nebem v amfiteátru, kdy hrací stůl přivezli na podium a do zvuků varhan zpívali ptáci, létala letadla, v Japonsku ve vyprodaných sálech je vždy úžasné a vděčné publikum, ale velmi disciplinované. Oproti tomu ve Španělku, Itálii nebo Portugalsku diváci nahlas projevují emoce, tleskají, výskají po každé skladbě.

Za svoji dosavadní kariéru přední české varhanice jste dosáhla na mnohé, máte ještě nějaké nesplněné přání?
Přijímám život a jeho výzvy tak, jak plyne. Cením si stejně pozvání do malého českého kostelíka jako do katedrály v New Yorku a ráda se zase vracím ke svatojakubským varhanám. Ty čeká v dohledné době rozsáhlá rekonstrukce a mým přáním je, abychom našli štědré dárce, kteří by byli nápomocni tomuto velkému dílu a přispěli tak k uchování hudební tradice baziliky sv. Jakuba.

Pozvala byste, prosím, naše čtenáře na nějakou zajímavou kulturní akci?
Samozřejmě, že v prvé řadě srdečně všechny zvu na náš mezinárodní varhanní festival. Z reakcí četných posluchačů soudím, že si odnesou originální zážitek z daru hudby. Jinak já osobně ráda v létě navštěvuji divadelní představení pod širým nebem.

Děkuji Vám za inspirativní rozhovor a krásu, kterou svou hudbou rozdáváte.

Alice Braborcová