Básník navržený na Nobelovu cenu
13. září 1868 (155 let)
Otokar Březina ovlivnil vývoj české poezie ve 20. století. Po seznámení se s francouzskými básníky, především s Baudelairem, se stal jedním z nejvýraznějších představitelů symbolismu u nás.
Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý, se narodil 13. září 1868 v Počátkách do obuvnické rodiny a zůstal jedináčkem. V roce 1887 maturoval na telčském reálném gymnáziu, stal se učitelem na obecné škole v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Zde se ve své osamělosti poznal s Annou Pamrovou. S touto moravskou spisovatelkou, filozofkou a feministkou udržoval celoživotní korespondenci, která se stala součástí jeho odkazu. V průběhu života se Březina stal pesimistickým samotářem, který se nikdy neoženil. Od roku 1901 působil na jaroměřické měšťance, škola dnes nese Březinovo jméno. Zde se setkával například se sochařem Františkem Bílkem, básníkem Jakubem Demlem, Karlem Čapkem, básníka tu navštívil T. G. Masaryk. Březina byl opakovaně navržen na Nobelovu cenu, získal čestný doktorát na Karlově univerzitě, stal se členem České akademie věd a umění, v roce 1928 dostal Státní cenu za literaturu. Otokar Březina zemřel 25. března 1929 na skrytou srdeční vadu ve věku 60 let. Pochovaný je v Jaroměřicích nad Rokytkou, kde se nachází i Březinovo muzeum. Náhrobek vytvořil sochař František Bílek. „V mé duši smutek dlí a hořké vůně teskné, myšlénka má je voskovicí světla mdlého, jež v těla svícnu nečistém se třesouc leskne na oltář věčný postavena Neznámého.“
-namo-, foto © Wikimedia Commons