Pozůstatky renesančního Prašného mostu na Pražském hradě

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Pozůstatky renesančního Prašného mostu na Pražském hradě
Pražský hrad jako zcela unikátní komplex historických staveb s více než tisíciletou historií je pochopitelně pokladnicí archeologických památek. Více než stoletá tradice archeologických výzkumů v různých částech jeho areálu přinesla nejen zásadní informace o jeho komplikovaném vývoji, ale odkryla množství nemovitých památek, které byly zakonzervovány a různým způsobem prezentovány veřejnosti.

Svou dnešní pozornost zaměříme spíše na mladší období vývoje severního předpolí Pražského hradu a seznámíme se s pozůstatky renesančního Prašného mostu. Ty si můžeme prohlédnout nejen při cestě ze stejnojmenné zastávky tramvaje ulicí U Prašného mostu na II. hradní nádvoří přímo v její vozovce a chodnících, ale rovněž nedávno otevřeným průchodem valovým tělesem tohoto mostu, který nás zavede do areálu Pražského hradu netradiční cestou od Klárova údolím potoka Brusnice po vysutých lávkách a po dně Jeleního příkopu až k severní bráně Pražského hradu.

„Propojení Horního a Dolního Jeleního příkopu umožňuje chodcům pohyb po celé délce této jedinečné přírodní památky uprostřed města a otevřelo atraktivní alternativní přístupovou cestu do areálu Pražského hradu.“

Nutnost spojit areál hradu s jeho severním předpolím vyvstala především po nástupu Habsburků na český trůn. Velkolepá přestavba Pražského hradu na renesanční sídlo odpovídající dobovým nárokům panovnického dvora s sebou neslo i rozsáhlé úpravy jeho zázemí. Nad údolím potoka Brusnice vznikla rozsáhlá Královská zahrada doplněná honosnými (především letohrádek Belveder) i účelovými stavbami (např. oranžérie, fíkovna či míčovny). Zahradu oddělenou od hradního areálu hlubokým údolím Jeleního příkopu přemostil podle projektu Hanse Tscherta v letech 1534 až 1538 za Ferdinanda I. výstavný most na pěti pilířích, které nesly dřevěnou patrovou chodbu. Původně uváděný název Dlouhý most byl nahrazen pojmem Prašný podle mlýnu na střelný prach, který se pod ním nacházel. Most byl ještě jednou obnoven v poněkud pozměněné podobě po katastrofálním požáru Hradčan a Malé Strany v roce 1541.
Dnešní podoba mostu pochází z doby vlády Marie Terezie. Po poškození napoleonskými vojsky v roce 1742 a především po zásahu mostu pruskou pumou v roce 1757 byl most pohlcen mohutným sypaným zemním valem o délce 90 metrů, který v sobě uchoval zaniklé konstrukce původního mostu. Nově nasypávaná hráz byla vršena od počátku roku 1769 okolo stále ještě zcela funkčního mostu. Násyp byl udusáván a zpevňován rohožemi z vrbového proutí, obkládán drny a proléván vodou. K boření starého mostu bylo postupně přistoupeno v roce 1770 a koruna hráze byla dokončena až na jaře roku 1771. Po destrukci části koruny hráze v roce 1805 byl val rozšířen po obou stranách, ale sesedání materiálu mělo za důsledek nezbytné a pravidelné opravy, dosypávání materiálu a předlažby až do roku 1829.
Násypy valu v sobě uchovaly pozůstatky renesančního mostu, které byly částečně odkryty archeologickým výzkumem v roce 1987 v souvislosti s výstavbou kolektorového systému spojujícího sídlo prezidenta s technickým zázemím za Jelením příkopem. Plocha mostu tehdy byla snížena prakticky o pět metrů, čímž došlo k odtěžení svrchních partií pěti zděných opukových pilířů o rozměrech 2 až 2,8 x 6 metrů. Jejich koruny se dochovaly prakticky ihned pod vozovkou tehdejší ulice a nejvyšší pilíř byl vysoký minimálně 30 metrů. Na severní hraně Jeleního příkopu se výzkumem podařilo odkrýt pozůstatky zdiv dvou zaniklých bran a ohradní zdi bývalé Královské zahrady.
V současné době jsou původní pilíře mostní konstrukce i průběh zdiva předbraní náznakově připomenuty a vyznačeny v současné dlažbě mostu a zdivo jednoho pilíře je prezentováno ve stěně průchodu tělesem náspu v Jelením příkopu. Tento průchod, jako alternativní přístup do areálu Pražského hradu, vznikl z iniciativy prezidenta Václava Havla v roce 2002 podle projektu Josefa Pleskota. Je veden v původní trase Tereziánské štoly, která vedla vodu Brusnice Jelením příkopem pod náspem Prašného mostu. Průchod dlouhý 84 metrů má vejčitý tvar sklenutý červenými režnými cihlami. Chodník je tvořen z poloviny betonovými kanelovanými prefabrikáty a z druhé poloviny ocelovými protiskluzovými rošty z tyčoviny. Odhalený pilíř mostu byl restaurátorsky opraven, zakonzervován a je prezentován ve výklenku chodby.
Vlastní průchod valem byl ražen hornicky, ale i při těchto činnostech a při odkrývání koncových částí průchodu byl realizován archeologický výzkum. Kromě kvalitního nálezového souboru pocházejícího ze staršího tělesa valu (1769–1771) i mladších přísypek (první třetina 19. století) se podařilo získat důležité informace o způsobu stavby Tereziánské štoly. Vlastní ražba tunelu a úprava okolních svahů však tuto štolu prakticky v úplnosti zničila a bohužel rovněž došlo k odstranění značné části terénu v předpolí a umělé úpravě skalního podloží v horním Jelením příkopu.

Realizace průchodu valem Prašného mostu byla navržena či přímo získala několik prestižních architektonických ocenění. V roce 2003 to byla například užší nominace na Evropskou cenu za architekturu a v roce 2004 hlavní cena Brick Award ve Vídni, jako nejlepší cihlová stavba Evropy.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.