Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
Hry Tennesseeho Williamse patří mezi pilíře světové dramatiky i předních činoherních scén. Jak ale obstojí, jestliže veškerá slova nahradí v psychologickém dramatu pohyb?
Americký choreograf a režisér John Neumeier si k tanečnímu ztvárnění vybral Williamsovu Tramvaj do stanice Touha již v roce 1983 a téměř po čtyřiceti letech ji s baletním souborem Národního divadla představil také v české premiéře na prknech Stavovského divadla. Příběh Blanche DuBois vypráví Neumeier retrospektivně, a tudíž balet otevírá onou konečnou stanicí, kam po celou dobu Williamsovy hry hlavní postava směřuje. V ústavu pro choromyslné se pak mísí halucinace se vzpomínkami a také pohádková snovost s krutou realitou. A zatímco v předloze jsou stěžejní body osobní tragédie mladé ženy často skryty za domněnkami, tak zde jsou barvitě a bez skrupulí zhmotněny pohybem a podpořeny hudbou Sergeje Prokofjeva a Alfreda Schnittkeho.
Díky této formě vyprávění lze také mnohem lépe nahlédnout do pochroumaného nitra labilní Blanche v podání Nikoly Márové, která byla za tuto roli v užší nominaci na Cenu Thálie. Ta se zpočátku jeví jako křehká hrdinka toužící po čisté lásce, jež si nezadá s ikonickými postavami klasického baletního repertoáru, avšak brzy odkrývá nejen svou temnou stránku, ale také problematiku sexuálního násilí.
Inscenace Tramvaj do stanice Touha si tak razí vlastní cestu nejen skrze repertoár Národního divadla, ale i mezi snem a realitou po koleji, která sice může občas zaskřípat, ale rozhodně není slepá.
TreBl, foto © Národní divadlo, Pavel Hejný
Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.
© 2024 Pražský přehled
Publikování či další šíření obsahu www stránek prazskyprehled.cz bez vědomí redakce není slušné a odporuje autorskému zákonu.
Často jsou tu zveřejněny také materiály třetích stran, kde jejich další šíření je možné pouze se souhlasem redakce KAM po Česku. Děkujeme za pochopení.
