Za tajemstvím kostela sv. Pankráce

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Za tajemstvím kostela sv. Pankráce ve stejnojmenné městské části

Uprostřed moderní city pankrácké pláně se v tichém parčíku mezi ulicemi Na Pankráci, Sinkulova a Na Klikovce ukrývá zajímavá stavba kostela sv. Pankráce. Zasvěcení tomuto římskému mučedníkovi z přelomu 3. a 4. století dalo jméno nejen celé přilehlé městské části, pankrácké pláni, ale i vozovně, stanici metra či věznici. Historie kostela tak hluboko nesahá, avšak je neméně zajímavá.

Do zdejšího prostoru bývá tradičně situována zaniklá ves Krušina, jejíž počátky nepochybně souvisí se vzrůstající strategickou úlohou pankrácké pláně nacházející se v předpolí již na konci 10. století konstituovaného Vyšehradu. Ves, s centrem okolo románské rotundy sv. Pankráce, se nacházela v prostoru nástupní komunikace k hlavní (v raném středověku zřejmě jediné) bráně do hradu v pramenné pánvi zaniklé vodoteče s rybníčky patrnými ještě ve třicátých letech 19. století. První zmínka pochází z roku 1205, kdy byla majetkem ostrovského kláštera, další zmínka potom z let 1376 (pleb. eccl. s. Pancracii in Crussina retro Wissegradum) a 1428 (jdúc od Prahy na levé straně až do cesty sv. Pankráce). Přestože jádro raně středověké i pozdější vsi se nepochybně nacházelo v okolí kostela, uniká doposud jakékoli identifikaci a lokalizaci. V archeologicky sledovaném prostoru kolem kostela mohlo být ostatně zničeno mladší novověkou pohřební aktivitou.

„V první čtvrtině 18. století vznikla východně od presbytáře kostela samostatně stojící budova zvonice, v níž je zavěšen jeden z nejstarších zvonů v Čechách od zvonaře Bartoloměje Pražského z roku 1505.“

Krátká existence osady byla ukončena husitskými válkami, kdy bylo z pankrácké pláně vedeno usilovné obléhání Vyšehradu v roce 1420. S ním patrně souvisí i průběh 3 metry širokého a 2 metry hlubokého příkopu odkrytého archeologickým výzkumem v parčíku severně od kostela. Jako pozůstatek masových hrobů padlých bývá interpretován nález velkého množství lidských kostí, učiněný v roce 1830 při cestě z Nuslí. Ostatky byly tehdy převezeny a deponovány do jámy mezi zvonici a kostel a po bitvě na Vyšehradu byla u kostela sv. Pankráce pohřbena rovněž těla 24 českých a moravských šlechticů bojujících v Zikmundově vojsku. Po husitských válkách zaniklo i jméno vsi a zdejší pozemky připadly Novému Městu pražskému, které je prodává a pronajímá.
Nejvíce informací poskytl archeologický výzkum přímo v kostele a jeho nejbližším okolí, který byl vyvolán výstavbou nové trasy metra linky C mezi stanicemi Pražského povstání a Vyšehrad v letech 1968 až 1970. Oba dva ražené tunely metra tehdy byly realizovány přímo pod touto stavbou v hloubce necelých 15 metrů. Výzkum v interiéru barokní stavby z přelomu 17. a 18. století odhalil základové zdivo románské rotundy z konce 12. století a intenzivní pohřební aktivity již z přelomu 11. a 12. století. Je nepochybné, že odkryté zdivo rotundy je možno spojovat se zmínkou v listině z roku 1205, z níž vyplývá, že: „Rytíř jménem Asinus (…) dal nějaký kostel (…) na místě které se nazývá Krušina“. Rotunda bývala původně plochostropá a až následně byla zaklenuta žebrovou křížovou klenbou. V této době zřejmě i vzniká přístavek na severní straně kostela, který byl velmi pravděpodobně věžovitý. Uvnitř i vně románské rotundy se intenzivně pohřbívalo a odkryto bylo více než 40 hrobů. V průběhu 14. století starší objekt nahradila novostavba gotického kostela s obdélnou lodí a pětibokým presbytářem s opěráky v nárožích.
Archeologickým výzkumem odkrytá rotunda (privátní panský kostel) s okolním pohřebištěm byla zřejmě součástí stálého či příležitostného sídla – filiálního dvorce některého z králových družiníků, postaveného na konci 11. století. Součástí sídla byla i později (avšak ještě před výstavbou gotické fáze kostela) k rotundě přistavěná věž s hroby donátora a jeho manželky.
Současná podoba kostela je výsledkem barokních úprav realizovaných okolo roku 1700 poté, co objekt byl těžce poškozen při obléhání Prahy Švédy v roce 1648. Kostel byl v roce 1724 odevzdán do rukou jezuitů u kostela sv. Klimenta, avšak na přelomu 18. a 19. století sloužil po josefínských reformách světským účelům, respektive sloužil jako sklad střelného prachu. Opětovně vysvěcen byl v roce 1818 a dnes patří pod farnost sv. Václava v Nuslích. Podzemí kostela s pozůstatky románské rotundy s doklady pohřbívání je přístupné pouze po dohodě s farním správcem kostela.

V parčíku u kostela je situován pomník obětem první světové války od Josefa Slámy a Jana Gabriela odhalený v roce 1925. Modelem pro mohutného orla ve vzletu byl skutečný orel Fanouš přivezený československými legionáři ze Sibiře.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.