Za poklady pražské architektury

Smíchovská vila nese jméno advokáta Josefa Winternitze, který ji nechal postavit pro svou rodinu v roce 1932. Za architekta si zvolil brněnského rodáka Adolfa Loose, jenž měl právě za sebou stavbu vyhlášené Müllerovy vily ve spolupráci s Karlem Lhotou.

Třípatrový dům s nádherným výhledem na Nové Město vykazuje typické prvky architektury Adolfa Loose. Za nenápadným průčelím se ukrývá autorův důmyslný prostorový plán (Raumplan), jemuž dominuje velký obývací pokoj s vhledem do několika dalších úrovní domu. Místnosti se tu vzájemně prolínají a obyvatelé domu tak spolu mohli snáze komunikovat. Důmyslně vestavěný nábytek, jeho uspořádání a pečlivý výběr obkladových materiálů nese architektův rukopis. Rodina vilu obývala jen do roku 1941, kdy byla donucena dům převést na Vystěhovalecký fond. Od tohoto fondu koupila objekt obec pražská, která ve vile zřídila školku. Ta zde sídlila až do roku 1997. Celá rodina byla roku 1943 transportována do Terezína a později do Osvětimi. Vrátila se pouze Jenny Winternitzová a dcera Suzana, které však vilu již nikdy nespatřily. Po osvobození se vrátily zpět do Prahy a jejich nárok na vrácení domu sice stát uznal, ale uvalil na dědičky milionářskou daň. Vzhledem k tomu, že Jenny a Suzana neměly žádný majetek a ani příjem, nabídly československému státu darování vily na oplátku za zrušení pohledávek, které bojem o navrácení majetku vznikly. Potomci se o vile dozvěděli až v roce 1991 při přípravě restitucí. O šest let později jim byla vila vydána, ale v žalostném stavu. Poslední žijící v této nemovitosti byla Suzana Winternitzová, provdaná Cysařová, později Kochannyová, která zemřela v roce 1991. Mezi lety 1999 a 2002 proběhla rekonstrukce vily, kterou inicioval nejstarší syn Suzany, Stanislav Cysař. Pracovali zde stejní lidé, kteří rekonstruovali Müllerovu vilu. Vrátili jí původní barevnost a vybrali vybavení, které dokázalo dát interiéru autenticitu. Probíhají zde prohlídky, výstavy, koncerty i přednášky o architektuře a historii. Budova se veřejnosti naplno otevřela v roce 2017.

„Podle interiérové barvy slonové kosti je nazývaná též „Béžová princezna“.

Petra Matznerová, foto © autor