Výstava fotografií Drzý akt

Od konce října do 22. listopadu mohou návštěvníci obdivovat nově otevřenou výstavu velkoformátových černobílých aktů fotografa Libora Krska, která chce touto netradiční uměleckou formou upozornit na prevenci rakoviny děložního čípku. Koná se v galerii Vnitroblock v pražských Holešovicích.

Umělecká dvojice složená z fotografa Libora Krska a volnočasové fotomodelky Kateřiny Bílkové, která na výstavě prezentuje svůj filmový dokument Svazující touha o subkultuře s neobyčejnými tužbami, se s rakovinou děložního čípku v životě setkala ať už osobně, nebo zprostředkovaně přes blízké členy rodiny. Vážné onemocnění do jejich životů významně zasáhlo a ovlivnilo je.

Oběma autorům výstavy jsme položili několik otázek:

LIBOR KRSEK se věnuje fotografii přes 25 let a zaměřuje se přitom na akty a motor sport. Garantuje a učí fotografii na oboru Multimédia Vysoké školy ekonomické. Vede také fotografické workshopy Art of Light.

Fotografie, které jste vytvářel se svojí modelkou Kateřinou Bílkovou, nebyly původně zamýšleny k použití pro preventivní akci. Kdy vás tato možnost napadla?

Nebyly. Moje vize byla vytvořit novou vrstvu u soch, okolo kterých každý den projde nespočet lidí bez povšimnutí a berou ji jako samozřejmost, nad kterou není třeba se pozastavit. Je to jako obraz, který vám visí v obýváku, a všimnete, že je něco špatně, až když na něj vaše dítě namaluje sluníčko fixou. Prevence nás napadla po rozhovorech, které jsme spolu měli během focení. Zjistili jsme, že každý prošel vlastním způsobem nelehkým obdobím a rádi bychom ulehčili těm, kteří si budou něčím podobným procházet také. Ideálně, aby si většina lidí ničím takovým vůbec neprošla. Obzvlášť, když existuje elegantní řešení v podobě očkování.

Domníváte se, že je to vhodná forma osvěty pro šíření osvěty o rakovině děložního čípku?

Myslím, že to není o tom, zda jde o vhodnou formu. Podle mne je zásadní takovou osvětu šířit a to jakkoliv masivně. Forma, kterou jsme zvolili, je přístupná jak ženám, tak mužům. Většina kampaní je přímo určena ženám, ačkoliv muži v šíření HPV infekce hrají klíčovou roli. Ženy jsou bohužel dramaticky více postižené a na apel pro muže se často zapomíná. Fotografie aktů by mohly u mužů vzbudit větší zájem a přivést je problematice jako takové.

Doufáte, že se vám podaří dostat toto téma mezi širší veřejnost?

Kateřina: Už se nám to daří. Dokonce přímo na vernisáž už dorazili lidé, které jsme ani neznali, jedna slečna se o nás dozvěděla skrze Vnitroblock, kde výstavu máme. Díky tomu přichází denně i dost náhodných návštěvníků.

Libor: Rozhodně, sice netradičním způsobem, ale o to méně na sílu a s jiným kontextem, než obvyklým strašením lidí. Tady se jedná o kulturní zážitek s jemnou dávkou edukace.

KATEŘINA BÍLKOVÁ je lektorkou Multimedií na VŠE a působí také jako projektová manažerka v Agentuře GEN. Fotomodeling je pro ni koníčkem už od roku 2018. Na výstavě se bude promítat její druhý dokument Svazující touha volně navazující na její první dokument Aplikovaná krása.

Věnujete se multimédiím, modelingu a také filmování. Která z těch činností vás nejvíce naplňuje?

Multimédia mě živí. Práce projektového account manažera mě zároveň i nejvíce naplňuje. Baví mě, že mohu pomoci nalézt strategická a funkční řešení klientovi a jeho problému přímo na míru. Dokumenty jsem natočila dva, první jako výstup v rámci studia a druhý jako reakci na impulzy od mých známých, kteří chtěli další dokument. Bavilo by mě znovu být u natáčení, ale spíš asi jako režisér. Všechny role ve dvou lidech není legrace, navíc když k tomu není žádný deadline. Modeling je opravdu jen koníček, kdybych chtěla, asi bych se tím zvládla živit, ale pak už by to nebyl koníček. Navíc už jsem jednou měla trochu krizi a potřebovala si dát na chvíli pauzu.

Tvorba fotografií s Liborem Krskem probíhala několik let, měla nějaký vývoj?

Určitě. I když měl Libor předem vymyšlený koncept, ne všechny fotky vyšly. Úplně první jsme nepoužili, ale v pořadí hned druhou vyfocenou fotku jsme použili dokonce na plakát. Hlavní vývoj, který lze na fotkách zaznamenat i okem běžného diváka, je množství mých tetování. Jejich počet se postupem let zvyšoval a na výstavě je to tak trochu hra o to, která fotka vznikla dřív.

Kromě současné výstavy Drzý akt chystáte i něco jiného?

Výstavu jsme připravovali téměř rok a já k tomu dokončovala dokument Svazující touha, to vše ale při mé běžné práci. Teď mám zrovna na starost projekt Nenechte se rozladit – Řitiči.cz proti agresivitě za volantem, který mi dal taky dost zabrat. Byl to dost intenzivní rok a teď bych si potřebovala trochu odpočinout, abych se pak mohla pustit do svých jiných projektů. Nyní bych si chtěla trochu víc rozpracovat své portfolio již hotových projektů.

Děkuji vám oběma za inspirativní rozhovor a přeji v osobním i pracovním životě mnoho úspěchů.

Alice Braborcová

Více najdete na www.drzyakt.cz