Archeologie pomníků

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Archeologie pomníků aneb Mariánský sloup na Staroměstském náměstí

Adventní čas je neodmyslitelně spojen s návštěvou oblíbených i proklínaných vánočních trhů na hlavních pražských veřejných prostranstvích. Od roku 2020 musejí stánky reflektovat existenci obnoveného Mariánského sloupu postaveného v roce 1650 v jižní části náměstí a strženého fanatickým davem v roce 1918. Plamenné diskuze okolo navrácení repliky sloupu na své místo ponecháme stranou a podíváme se, co přinesl archeologický výzkum jeho základů.

Po třiceti letech nesmlouvavých až úmorných diskusí získala Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na počátku roku 2020 poslední nezbytné povolení, kterým byl souhlas se záborem části náměstí. Práce na znovupostavení volné kopie této památky mohly být zahájeny výkopem pro položení základů, jejichž existence již byla ověřena pracovníky pražského Národního památkového ústavu zjišťovací sondou v roce 2015. O pět let později byl pod vedením Jaroslava Podlisky v únoru roku 2020 zahájen vlastní výzkum v ohrazené čtvercové ploše okolo základového podstavce sloupu o výměře téměř 300 m2.
Pod stávající dlažbou náměstí a betonovou mazaninou z osmdesátých let 20. století byl prakticky v celém rozsahu dokumentován původní základ pro sloup z poloviny 17. století, jehož koruna byla pochopitelně silně poškozena v průběhu jeho likvidace na sklonku roku 1918. Základové zdivo o rozměrech 7,8 x 7,8 metru bylo vyzděno převážně z opuky na vápennou maltu a částečně doplňováno zlomky křemenců, říčních valounů, druhotně použitých cihel či zlomků architektonických článků z pískovce či načervenalého vápence. Na několika místech bylo zdivo pochopitelně narušeno mladšími výkopy, z nichž nejvýrazněji do struktury zdiva zasáhl poměrně hluboký a napříč celým podstavcem sloupu probíhající výkop pro kabelovod. Odkryté zdivo základu s dobře dochovaným zakulaceným západním nárožím bylo velmi pečlivě zdokumentováno a geodeticky i výškopisně zaměřeno a byly provedeny nezbytné analýzy, především detailní petrografické určení použitého materiálu v jeho stavební konstrukci.
Dokumentací historického základového zdiva, zapuštěného však do starších vrstev historického nadloží na ploše náměstí, byl výzkum ukončen a odkrytá stavební konstrukce byla pečlivě zakryta geotextilií, na kterou byla následně vylita betonová vyrovnávací deska nového základu sloupu.

Obnova sloupu byla iniciována Společností pro obnovu Mariánského sloupu, která vznikla hned po sametové revoluci v dubnu roku 1990. Jeho kopii vytvořil mezi roky 1997 až 2017 sochař Petr Váňa z Karlíku se spolupracovníky z Mariánské kamenické hutě.

Pod stávající volnou kopií Mariánského sloupu jsou tedy dodnes konzervovány jeho původní základové partie. Původně 16 metrů vysoké sochařské dílo se sochou Neposkvrněné Panny Marie (Immaculaty) na vrcholu bylo postaveno na popud císaře Ferdinanda III., čímž chtěl vyjádřit svůj vděk této světici za pomoc při obraně města před švédským vpádem v roce 1648. Na jeho výzdobě se podílel významný český raně barokní sochař Jan Jiří Bendl a ve střední části podstavce byl umístěn gotický obraz Panny Marie Rynecké. Sloup rovněž sloužil jako gnómón (ukazatel) slunečních hodin, který společně s pražským poledníkem vyznačeným v dlažbě náměstí určoval poledne místního času.
Sloup s obrazem Panny Marie se těšil velké úctě a až do 19. století se v jeho blízkosti odehrávaly četné pobožnosti či byl cílem mnoha procesí. Stržen byl zfanatizovaným davem s početným zastoupením žižkovských hasičů 3. listopadu roku 1918 v souvislosti s revolučními procesy po vzniku Československé republiky. Rozbuškou tehdy bylo prohlášení pražského bohéma Františka Sauera, který davu tvrdil, že odstranění sloupu požaduje Národní výbor československý. Součásti pobořeného Mariánského sloupu se dodnes dochovaly v Lapidáriu národního muzea a jeho dnešní volná replika oproti původnímu sloupu postrádá na rohových podstavcích umístěné sochy čtyř andělů bojujících se symboly zla.
Na Mariánský sloup na Staroměstském náměstí jsme si během několika let zvykli a zapomněli na vášnivou diskusi zastánců i odpůrců jeho znovuobnovení. Jedna strana zdůrazňovala jeho hodnoty historické, umělecké, urbanistické či náboženské, druhá strana akcentovala symboliku pobělohorského habsburského útlaku či skutečnost, že jeho detailní podobu z dochované dokumentace neznáme. Každopádně 4. června byla na sloup osazena vrcholová socha a 15. srpna roku 2020 byl vysvěcen a do sanktuáře byla vložena kopie obrazu Panny Marie. Praha se tím zařadila mezi evropské metropole katolických zemí, kde byly Mariánské sloupy nezbytnou barokní součástí náboženské výzdoby města.

„Historické jádro Prahy před asanací zachytil mezi léty 1826 až 1837 na svém unikátním modelu z papírové lepenky Antonín Langweil, litograf, výtvarník a sluha v knihovně pražského Klementina. Dnes je ozdobou expozice Muzea města Prahy.“

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.