Viniční sloup a příběh Křižovnického náměstí

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Viniční sloup a příběh Křižovnického náměstí

Současná podoba Křižovnického náměstí na staroměstském předpolí obou nejstarších pražských mostů, tedy Juditina a Karlova, nemá s jeho historickou podobou nic společného. Je výsledkem výrazných úprav v polovině 19. století, kdy došlo k výraznému navýšení terénu v tomto prostoru až o čtyři metry i k překlenutí do té doby viditelného vltavského říčního ramene protékajícího pod křižovnickým špitálem.

Přes předpoklady archeologů, že prostor předpolí Karlova mostu byl často upravován a případné archeologické nálezy či situace byly zničeny v minulosti, každý zásah do terénu nás opakovaně překvapuje. Nejinak tomu bylo i v roce 2009, kdy byl v souvislosti s opravou Karlova mostu zkoumán prostor jeho předpolí na staroměstské straně. Výzkum prokázal vysoký stupeň dochování historických terénů, nacházejících se prakticky ihned pod současnou dlažbou i velmi komplikovaný stavebně historický vývoj tohoto veřejného prostoru s pozůstatky obou nejstarších pražských mostů, historické celnice, strážní budky i tzv. viničního sloupu se sochou sv. Václava, který se dodnes nachází u kostela sv. Františka Serafinského na rohu Křižovnického náměstí a stejnojmenné ulice.
Počátky uctívání sochy sv. Václava v tomto prostoru sahají až do období staročeských legend. Dřevěný sloup s knížecím obrazem sem měl být umístěn na upomínku translace, tedy legendárního přenesení těla sv. Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad, které proběhlo patrně v roce 938 a jeho součástí bylo i převezení světcova těla přes rozbouřenou řeku. Mimořádný symbolický význam místa původního umístění sloupu dokládá jeho krajně nešťastné a nevhodné umístění v trase mostní komunikace Karlova mostu. Tato nejstarší známá poloha sloupu byla ověřena archeologickým výzkumem a je dnes vyznačena v dlažbě chodníku kruhovou pamětní deskou před nástupem na Karlův most.
Nejstarší bezpečně známá podoba sloupu pochází z roku 1676 a je dílem významného raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla, který je autorem Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí či podobné sochy sv. Václava na Pražském hradě. Sloup se sochou byl vysvěcen 28. září 1676 a byl pořízen nákladem viničního úřadu staroměstské obce, který sídlil v sousedním renesančním domě č. p. 193 z let 1612 až 1619 s kamenným orlem na jižním okraji Křižovnického náměstí (odtud i název viniční či vinařský). Tento úřad, který měl za úkol dbát o pražské vinice a dohlížel i na pražské vinaře a šenkýře, byl zrušen císařem Josefem II. v roce 1783. S vínem je spojena i legenda o sv. Václavovi, jenž se svým věrným přítelem Podivenem jako

první v Čechách lisoval mešní víno a stal se proto patronem vinařů.
Nešťastné umístění sloupu v trase vytížené komunikace vedlo k nutnosti jeho přemístění, ke kterému došlo v roce 1778, kdy byl posunut k rohu budovy bývalé strážnice stojící při pravém (severním nástupu) na most. Při poslední a zcela zásadní rekonstrukci předpolí Karlova mostu v letech 1847 až 1848 došlo k jeho přenesení kameníkem Františkem Jedličkou do dnešní polohy na roh kostela sv. Františka Serafinského. Odstraněna byla v této době i budova strážnice, jejíž základová zdiva a cihlová podlaha byly pro návštěvníky nejspektakulárnějšími situacemi odkrytými archeologickým výzkumem.
Ten byl vyvolaný obnovou povrchů a izolací nástupu na Karlův most na Křižovnickém náměstí a kromě mladších novověkých situací, tedy původního lože viničního sloupu, základy renesanční strážnice a celnice s cihlovou podlahou či historického plynového potrubí, odkryl rovněž starší středověké situace a především poukázal na zajímavý fakt. Středověká podoba tohoto místa byla diametrálně odlišná od současnosti. Původní mostovka i základy mostu byly překryty až čtyři metry mocnými navážkami a stavba mostu ve středověku vysoko vyčnívala nad úroveň tehdejšího terénu i širšího vltavského toku. Na most se proto od Karlovy ulice muselo jezdit rampou se značným výškovým převýšením.
Sloup se sochou, stojící dnes při vyústění Křižovnické ulice do náměstí, je vytesán z tvrdého žehrovického pískovce a je tvořen hranolovým soklem s diamantováním, na němž spočívá korintský sloup, obtočený révou s početnými hrozny. Na vrcholu stojí figura sv. Václava v brnění a plášti s knížecí čapkou na hlavě. V pravé ruce kopí a v levé štít. Od roku 1964 je sloup se sochou i dlažba v jeho okolí, pocházející z Juditina mostu, kulturní památkou.

„Okolí sloupu je vydlážděno kameny, pocházejícími z nejstarší dlažby, která je v Praze k vidění. Jde o vozovku Juditina mostu, dlážděnou světle šedými diabasy, diabasovým tufem (vyvřelou horninou). Své pojmenování (žabák) získal svým charakteristickým světlým žilkováním a šedozelenou barvou.“

V průběhu výzkumu bylo odkryto i historické plynové potrubí z poloviny 19. století probíhající v ose Karlova mostu a spojující oba vltavské břehy. Potrubí bylo uchováno na svém místě a část se stala součástí expozice Plynárenského muzea v areálu Pražské plynárenské, a. s. v Michli.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.