Daniel Hrbek

Rozhovor s Danielem Hrbkem
režisérem komedie Klec bláznů a ředitelem Švandova divadla

V Kleci bláznů pozveme diváky do jiného vesmíru

Klec bláznů, kultovní francouzskou komedii Jeana Poireta o kráse být sám sebou, chystá v režii Daniela Hrbka Švandovo divadlo v Praze. Hru známou českému publiku i díky filmovým adaptacím uvedou u Švandů v novém českém překladu Jacquese Josepha, premiéra titulu bude 24. února ve Velkém sále. O přípravách nové inscenace jsme si povídali s režisérem Danielem Hrbkem, který je u Švandů zároveň ředitelem.

Klec bláznů byla napsána před padesáti lety, publikum ji zná ze dvou filmových adaptací a několikrát se objevila i na českých divadelních scénách. Proč jste se ji rozhodli uvést ve Švandově divadle právě teď?
Když jsme s dramaturgem Davidem Košťákem hledali komedii vhodnou pro Velký sál, rozhodli jsme se právě pro Klec bláznů. Původní text, který vznikl před padesáti lety, jsme vybrali proto, že - kromě výborných a originálních komediálních situací a brilantního rychlého dialogu - nabízí ještě mnoho dalších vrstev a lze ho tím pádem s citem a snad i vkusem předvést dnešnímu publiku jako současnou moderní komedii. Hru jsme nechali nově přeložit a s respektem k žánru se soustředíme na jemný a emotivní příběh, který se pod slupkou této legendární bulvární komedie nachází. Příběh, který je mimo jiné o kráse být sám sebou, o svobodě a sebevyjádření, o lásce a krizi vztahu dlouholetých partnerů a současně milujících rodičů. V neposlední řadě jde o hru skvělých hereckých příležitostí a naše obsazení považuji za ideální. Doufám, že se budeme bavit všichni – herci i diváci.

A navíc: necháte nás nahlédnout do světa mužů­‑drag queens, kteří po večerech oblékají fantastické dámské róby, aby se na jevišti jednoho nočního klubu v Saint-Tropez měnili v úchvatné ženské bohyně…
Ano, hned od začátku představení zveme diváky do jiného vesmíru. K tomu přispívá i hudba a originální úpravy DJ Lumiera, skvělého českého dýdžeje, který je znám na české i evropské klubové scéně a svou hudbu mixoval třeba i pro módní přehlídky světových značek. Jinou dimenzi představují i originální taneční a hudební čísla, na nichž spolupracoval výjimečně talentovaný choreograf a tanečník Martin Talaga. Ten se fenoménu drag show věnuje dlouhodobě, s důrazem na její uměleckou podstatu a tvorbu originálního, oduševnělého charakteru. Také scéna a kostýmy Marka Cpina jsou výjimečné, fascinující. Už jen kvůli výtvarné složce inscenace stojí za to Klec bláznů a její tak trochu jiný svět navštívit.

Autor původně situoval hru pouze do bytu ústřední dvojice, bude to tak i ve Švandově divadle?
Rozhodli jsme se pracovat tak trochu s principem divadla na divadle a ten nám umožňuje prostředí hry střihem dynamicky měnit. Divák se tak octne v zákulisí a šatně nočního klubu i v obývací místnosti výstředního bytu dvou umělecky založených gayů, který se vzápětí změní na cosi jako na kostel „říznutý“ svatební síní v Las Vegas… A ve velkém finále nahlédneme i přímo na jeviště podniku Klece bláznů.
Divákovi nabízíme hru, ve které se právě díky principu divadla na divadle zároveň dívá na příběh samotný, na kabaret v nočním klubu a na prostor či zákulisí Švandova divadla, v němž se právě cosi děje… Pohled na jeviště Velkého sálu otvírá například velká lesklá růžová opona, která je zároveň oponou klubu Klec bláznů. Součástí této hry s publikem jsou i uvaděči Švandova divadla, kteří si pro tento večer obléknou speciální doplňky.

Inscenace se dotýká i témat jako jsou proměny genderových rolí, manželství pro všechny nebo výchova dětí stejnopohlavními páry. Byl záměr ukázat i toto?
Ano, ve Švandově divadle se společenským tématům věnujeme soustavně. V Kleci bláznů na ně ale nahlížíme s nadhledem a často tak, abychom se jim mohli zasmát. Klidně je můžeme předvést v žánru jiskřivé vztahové komedie, což je nezbavuje jejich naléhavosti - vlastně je tomu právě naopak.

Myslíte, že Klec bláznů může i dnes některé diváky pobouřit?
Nevylučuji to. Je možné, že na tento titul přijdou i lidé, kteří by na samotnou drag show jinak vůbec nešli nebo o ní dokonce ani nikdy neslyšeli. Mimo hlavní město, kam se snad inscenace na zájezdy také vypraví, to tak může být pro některé návštěvníky docela velké překvapení. Některé postavy hry, do nichž byste to na začátku neřekli, se ve finále pěkně odvážou, takže uvidíme, co se bude dít.

Jaké další inscenace u Švandů do konce sezóny chystáte?
Ve středu 27. března bude mít ve Studiu premiéru komorní hra autorky a režisérky Martiny Kinské vyprávějící o nevšedním soužití malířky Marie Čermínové­‑Toyen, výtvarníka Jindřicha Štyrského a mladého židovského básníka Jindřicha Heislera. A od 25. května Velký sál rozezní nový písničkový retro muzikál Návrat krále. Autor a režisér Jakub Čermák v něm vylíčí emigraci fiktivního popového idolu na vysněný Západ…

Švandovo divadlo je známé tím, že dokáže prezentovat současnou českou činohru i v zahraničí. Počítáte s tím, že se letos znovu vypravíte třeba do USA, kde jste už dříve hostovali?
Ano, Pavel Jurda s Martinem Františákem, naším uměleckým šéfem, připravují hru ke stému výročí narození Josefa Škvoreckého, která má být mimo jiné poctou počinům exilového nakladatelství ’68 Publishers. Loni jsme kvůli tomu navštívili v Kanadě Zdenu Salivarovou a vedli s ní dlouhý rozhovor, který se stal jedním z impulzů vzniku tohoto projektu. Premiéra by měla být uvedena v září v kanadském Torontu, následně v Chicagu v USA a pak v Paříži. Samozřejmě se titul stane i součástí domácího repertoáru smíchovské scény. V roce 2025 máme také v plánu uvést naši inscenaci Kabaret Winton v Londýně.
Momentálně ale bojujeme s nedostatkem financí. Všechna pozvání máme potvrzena, některá dokonce se záštitou našich zastupitelských úřadů v zahraničí, ale v grantových žádostech jsme zatím nebyli úspěšní. A to i přesto, že si nás na workshopy spojené s hostováním pozvali prestižní univerzity v Torontu a v Chicagu.

Co byste jednou rád ve Švandově divadle viděl – ať už na scéně nebo mimo ni?
Byl bych moc rád, kdyby k nám dále chodili diváci tak jako dosud, kdy máme většinu představení vyprodaných. Za to bych moc rád vyzdvihl práci uměleckého šéfa divadla Martina Františáka a vlastně všech kolegů. Byl bych rád, aby se lidem pracujícím v našem divadle líbilo. Divadlu bych dále přál, aby se mu povedlo dále rozvíjet nejen svou dramaturgii, ale i práci Tvůrčího domu Elišky Peškové, který vznikl jako tvořivé zázemí pro naše diváky a jako rezidenční umělecké místo pro amatéry i profesionály. No a nakonec doufám, že se mi podaří dokončit projekt a realizaci Kreativního centra Švandova divadla v Preslově ulici, které by Praze přineslo důstojné a moderní zázemí pro živé scénické umění.

Pro Pražský přehled Magdalena Bičíková

„Jde o hru skvělých hereckých příležitostí a naše obsazení považuji za ideální. Doufám, že se budeme bavit všichni – herci i diváci.“

Ústřední dvojici dvou dlouholetých partnerů ztvární Tomáš Petřík s hostujícím Filipem Rajmontem, v inscenaci dále hrají Oskar Hes, Robert Jašków, Andrea Buršová, Bohdana Pavlíková a hostující Katarína Mišejková. V neobvyklých rolích vystoupí Jan Mansfeld, Jan Grundman, Jakub Tvrdík a David Punčochář.