Staroměstské kotce připomínají středověký obchodní dům

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Staroměstské kotce připomínají středověký obchodní dům
Středověké město potřebovalo stabilní městský organismus, jehož nedílnou součástí byl trh. V Praze jsme měli možnost na několika místech prozkoumat části kamenných středověkých obchodních „špalíčků“ například na Karlově náměstí, v Lazarské ulici pod tělesem tramvajové trati či masné krámy ve stejnojmenné ulici. Na Havelském městě si dodnes můžeme prohlédnout části jednoho z největších obchodních prostorů středověké Evropy.

Havelské město (Gallusstadt) vzniklo z iniciativy Václava I. z královského pověření jako nejmladší část Starého Města v jeho jihovýchodním segmentu někdy ve třicátých letech 13. století. Akci měl na starosti lokátor a horní podnikatel Eberhard, pozdější královský mincmistr a jeho obyvatelé patrně přišli z větší části z jihoněmeckých zemí, především z Řezna. Po aktu založení se jednalo o město ve městě s první jistou písemnou zmínkou z roku 1265 a vlastním právním i správním řádem, ale již v roce 1287 bylo právně sloučeno se Starým Městem.
Téměř tři hektary velké město vyrostlo na pravidelném podélném půdorysu kopírujícím staroměstský hradební okruh s rozsáhlým privilegovaným tzv. Novým tržištěm, které po obou stranách lemovaly věžovité románské domy z lomové opuky. Uprostřed tržního prostoru o délce téměř 560 metrů se nacházel kostel sv. Havla a některé významnější komunikace již byly v této době vydlážděny. Na zdejším tržišti bezpochyby stály mobilní stánky dřevěných konstrukcí pokrytých plachtovinou, prodávalo se přímo z vozu či ve stabilnějších obchůdcích a kůlnách ze spalitelných materiálů.

„Staré džíny plné záplat, z košile je cítit dým, vojenský má z Kotců kabát, zkrátka Lesní manekýn.“ Text písně skupiny Katapult z roku 1976 připomíná zdejší prodej partiového, především textilního zboží ještě v těchto letech.

Ohromný prostor jižní poloviny Havelského tržiště poskytl dostatečný prostor pro další monumentální novostavbu karlovské Prahy. Okolo roku 1362 zde vznikají soukenické kotce o délce 200 metrů a šířce 22,6 metrů, které svými rozměry překonávají všechny známé evropské soukenické haly té doby. Celkem 66 kotců bylo seřazeno ve čtyřech skupinách, severní menší kotce měly dvakrát deset prodejen a beze zbytku zanikly při stavbě novorenesanční budovy Městské spořitelny pražské na konci 19. století, jižní potom dvakrát 26 kotců. Obě části byly odděleny příčnou lodí s dvouosým vstupem od západu i východu. Šlo o strohou, monumentální trojtraktovou budovu, s výrazně bazilikální převýšenou střední lodí (dnes ulicí V Kotcích) a krytou sedlovou střechou. Střední chodbovitá loď byla otevřena přímo do krovu a osvětlena okny, osazenými v převýšených bočních lodích. Z chodby se vstupovalo do jednotlivých typizovaných zaklenutých krámků v bočních traktech. Z prodejny o rozměrech 4,8 x 5,6 metru se do střední chodby otevíralo výkladní okno o velikosti 2,8 x 1,7 metru. Kotce měly 4.000 m2 zastavěné plochy a 30.000 kubických metrů obestavěného prostoru.
Když se v roce 2007 chystala rekonstrukce ulice, po níž měly zmizet zaparkované automobily i nevzhledný asfalt, těšili jsme se, že se nám podaří odkrýt alespoň částečně pozůstatky tohoto unikátního objektu. Bohužel hloubka prací na archeologické terény nedosáhla a tak jsme odkázáni na ojedinělé historické pohledy zachycující tuto stavbu a především na výsledky stavebně­‑historických průzkumů. Archeolog zkrátka při hledání souvislostí musí občas zvednout hlavu. Překvapivě se ukázalo, že když byla po roce 1795 stržena střecha centrální haly a kotce postupně pohltila nová obytná zástavba, zachovalo se v její hmotě množství fragmentů a úseků středověkých zdiv, včetně unikátního konstrukčního systému. Obvodové i středové zdi byly založeny na kamenných segmentových pasech na mohutných pilířích. I proto jsme v povrchových vrstvách žádná původní zdiva kotců archeologickým výzkumem nezastihli.
Přestože davy turistů proudí okolními ulice v neuvěřitelném množství, do uličky V Kotcích zavítá málokdo. A přitom jde o původně zastřešenou halu největšího obchodního prostoru středověké Evropy. Domy po stranách potom představují upravené krámky nižších bočních lodí této baziliky, což nám dokumentuje především pohled na čtvrtý dům od Uhelného trhu, dům č. p. 521 U tří modrých koulí. Zde se dochoval nejen původní zaklenutý krámec s oknem, ale v posledním patře můžeme spatřit i původní dvě okna převýšené střední chodby, zaklenuté segmentem z cihlových tvarovek. Ta byla původně situována nad nižšími krámky v bočních lodích a osvětlovala hlavní centrální chodbu, která je dnes ulicí V Kotcích.
Zcela unikátní památku gotické obchodní architektury dnes míjejí turisté zcela bez zájmu. Projděte si tuto kouzelnou uličku, která by si nepochybně zasloužila revitalizaci a návrat drobných obchůdků a kaváren. Vždyť není to ani půl století, co žila čilým obchodním životem.

Pojem bazilika máme spojen především s architektonickým typem vícelodního kostela, ale ve starořečtině znamenalo královské sloupořadí, tedy místo kde zasedali vládci. Ve středověku termín používáme rovněž pro zastřešenou tržnici, podobně jako tomu bylo ve starověkém Římě.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.