Šárecké hradiště

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Šárecké hradiště nad údolím stejnojmenného potoka

Letošní doposud mírnou zimu již postupně střídají slunečné a teplé dny, kdy je možno vyrazit i do složitějšího terénu. Dnes navštívíme krásné místo na okraji Prahy, kde v sousedství malebné městské čtvrti Liboc ční dramatické skalní útvary vymodelované hlubokou soutěskou vzniklou potoční erozí Šáreckého potoka. Ten obtéká rozsáhlý terénní blok zvaný Na Hradišťanech či přímo hradiště Šárka.

Geologicky pestrá lokalita s výchozy silicitů, drob a prachovců svrchních starohor (proterozoika) byla osídlena prakticky po celé období pravěku a raného středověku. Pětadvacet hektarů velké hradiště bylo trojdílné, na jihu, západě a severu chráněné kaňonem Šáreckého potoka. Na nejchráněnější jihozápadní části zvané Kozákova skála se nacházela tříhektarová, o 20 až 30 metrů převýšená akropole, která ční plných 80 metrů nad údolí vodoteče. K ní se na severu a východě přikládalo vnitřní předhradí o rozloze 12,5 hektaru a vnější předhradí o rozloze 9,5 hektaru. Tato východní část s předhradími bývá zvána Vanžov. Akropole byla od severu chráněna mohutným valem a valy obkroužily i obě předhradí, především od východu a jihu. Valy opatřené příkopy až 6,5 metrů širokými se na mnoha místech dochovaly v podobě mezí. Těžko přístupnou severní a západní stranu hradiště chránila spíše jednoduchá fortifikace. Valy tvořila dřevěná roštová konstrukce vysypaná hlínou a čelo zpevňovala plenta z opukových kamenů. Jižní část předhradí poškodil lom a novodobá zástavba, která zničila i opevněný přístup ke studánce.

„Kozákova a Šestákova skála je pojmenována podle původních vlastníků zdejších polností, zatímco původ pomístního jména Šárka, známého ze Starých pověstí českých, je shledáván v předslovanském období a bylo patrně převzato od původních obyvatel zdejšího území.“

Na místě bývalého rybníka nad historickou budovou Tučkova mlýna (první zpráva z roku 1771) vzniklo v roce 1930 krásné přírodní koupaliště zvané podle majitelů „U Veselíků“. Potomci tohoto rodu provozují areál dodnes, u mlýna vznikla na přelomu 19. a 20. století dodnes vyhlášená výletní restaurace Dívčí skok.

Hradiště je známo od poloviny 19. století díky výkopům a povrchovým sběrům Václava Krolmuse, z roku 1868 potom pochází i první plánek hradiště, který pořídil František Beneš. Zájem o lokalitu přilákal hledače kostí pro ruzyňský cukrovar, kteří lokalitu těžce poškodili. V průběhu padesátých a šedesátých let 20. století byly na hradišti prováděny drobné archeologické sondáže a průzkumy (Rudolf Turek, Norbert Mašek, Bořivoj Nechvátal) zaměřené především na jeho opevnění, ale žádný podrobný a moderně koncipovaný výzkum na hradišti neproběhl. Pouze v historicky nedávné době byla lokalita sledována detektorovou prospekcí za účelem záchrany kovových nálezů drancovaných nelegálními hledači pokladů. Od roku 1995 je hradiště Šárka Národní kulturní památkou, která je součástí přírodního komplexu Divoká Šárka a Šárecké údolí.
Lokalita byla osídlena již v průběhu mladší doby kamenné závěrečnou fází kultury s lineární keramikou staršího neolitu, která je podle zdejšího naleziště nazývána tzv. šáreckým stupněm (5000–4900 př. n. l.). V této době však ještě nebyla opevněna. Část lokality snad mohla býti opevněna v průběhu pozdní doby kamenné (středního eneolitu – 2900–2700 př. n. l.), především se uvažuje o opevněné osadě řivnáčské kultury na vrcholové plošině Šestákovy skály, která tvoří jižní stranu soutěsky zvané Džbán naproti přes údolí potoka proti Kozákově skále a nepatřila k raně středověkému hradišti. Sídlištní nálezy jsou známé ze starší a mladší či pozdní doby bronzové (únětická, knovízská a štítarská kultura) i starší doby železné (bylanská kultura).
Nejvýznamnějším obdobím šáreckého hradiště je bezpochyby raný středověk, respektive jeho předpřemyslovská fáze průběhu 8. a první poloviny 9. století. Z této doby pochází většina fortifikačních prvků a významných archeologických nálezů. Vedle typicky zdobených fragmentů keramických nádob je to především soubor unikátních avarsko­‑slovanských nákončí (kování opasků) či západofranská mince, denár Karla Holého ražený někdy mezi lety 845 až 850 v akvitánské mincovně v západofrancouzském Melle.
Rozloha hradiště, jeho členění i přítomnost luxusních a importovaných předmětů z různých částí Evropy nás vede k domněnce, že zdejší hradiště bylo významným, ne­‑li hlavním, mocenským centrem středních a snad i celých Čech přibližně do poloviny či závěru 9. století, kdy jeho úlohu postupně přebírala nová přemyslovská mocenská centra jako Levý Hradec či Pražský hrad. V této době zde sídlila společenská elita vázaná na jednoho z českých knížat předstátního období s dálkovými kontakty. Hradiště bylo součástí staršího horizontu hradišť v Pražské kotlině (spolu s lokalitami Praha – Butovice či Praha – Bohnice) a plnilo významné funkce správní, vojenské, výrobní, obchodní či tržní. Určité části hradiště byly osídleny hluboko do průběhu 10. století, kdy bylo postupně opuštěno. Z nejmladší etapy historického vývoje této významné památky pochází i v polovině 19. století odkryté kostrové pohřebiště z průběhu 10. století. Z popisu blíže nedokumentovaných výkopů víme jen, že se nacházelo poblíž jižního valu a hroby obsahovaly keramické nádoby, esovité záušnice či skleněné perly.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.