Můstek přes příkop opevnění Starého Města pražského

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Můstek přes příkop opevnění Starého Města pražského
U příležitosti padesátiletého výročí zahájení provozu pražského metra nelze nevzpomenout na jeden z nejznámějších archeologických nálezů prezentovaných přímo v místě jeho odkryvu. Oblouk středověkého mostu přes příkop staroměstského opevnění ve vestibulu stanice metra trasy A v dolní části Václavského náměstí dal dokonce celé stanici, i blízkému okolí, své jméno.

Stavby socialismu příliš nepřály archeologické práci. Bylo nutno plnit nereálné termíny a záchrana likvidovaných archeologických památek smělým plánům stála v cestě. Nejinak tomu bylo i při výstavbě stanic pražského metra, kdy nepočetná skupina pražských archeologů zachraňovala střípky naší historie často s mimořádným osobním nasazením, s minimálními náklady a v naprosto nereálném čase. Archeologie byla v té době uměním rezignace, občas i náhody. Objev pozůstatků středověkého mostu měl to štěstí, že se nacházel na hraně stavební jámy nového vestibulu metra a tudíž ihned nezmizel pod lžícemi bagrů či na korbách nákladních vozů.
Výstavba staroměstského opevnění je spojena s osobou krále Václava I. Jednookého, jelikož právě v průběhu třicátých let 13. století začal vznikat okolo jižního a východního okraje dnešního Starého Města pražského kamenný hradební okruh kopírující přibližně severní a západní frontu dnešních ulic Národní, 28. října, Na Příkopě a Revoluční. Kromě hlavní hradby, zpevněné v pravidelných rozestupech hranolovými věžemi vystupujícími z průběhu opevnění, předstupoval před čelo hradby parkán s parkánovou zdí a vyzděný příkop. Následovala výstavba opevnění podél vltavského břehu na západě a severu Starého Města, která již kromě hlavní hradby postrádala předsunuté hradební prvky. Opevnění bylo v této části města dokončeno v průběhu padesátých let 13. století.
Kromě dvou dodnes dochovaných věží na dvorech v Bartolomějské ulici, o těch snad někdy příště, se pozůstatky nejstaršího kamenného opevnění Starého Města dochovalo výhradně pod úrovní dnešního terénu, o čemž svědčí početné archeologické výzkumy, které jeho průběh dokáží dnes již vcelku spolehlivě rekonstruovat. Je nutno zdůraznit, že opevnění bylo budováno v době, kdy historické jádro pražské sídelní aglomerace již bylo poměrně intenzivně zastavěno a městské hradby tak byly zakomponovány do mnoha starších historických objektů, sakrálních staveb, avšak některé z těchto staveb také musely novému hradebnímu okruhu ustoupit. V trase výše zmíněných ulic, před vlastním vyzděným příkopem opevnění, byly v době jeho výstavby ještě patrné pozůstatky postupně se zanášející vodoteče, či strouhy, která plochu Starého Města vymezovala ještě dávno před jeho faktickým vznikem. Pozůstatky, respektive koryto této vodoteče, byly zjištěny na mnoha místech a rovněž i při výstavbě vestibulu stanice Metra Můstek v průběhu roku 1976.
Nejzajímavějším nálezem nepochybně byla dochovaná část kamenného mostu, který byl zachycen na hraně stavební jámy v západní frontě ulice Na Můstku. Most původně spojoval vnitřní a vnější vyzděnou hranu příkopu, který zde dosahoval šířky téměř 20 metrů. Vnější 1 metr široká zeď příkopu byla zděna z lomových křemenců na maltu a vnitřní (severní) zeď příkopu byla postavena z lomových tmavošedých břidlicových kamenů na maltu a dosahovala šířky 75 centimetrů. Příkop se dochoval do hloubky 6 metrů a jeho dno tvořilo snížené geologické podloží vltavské štěrkopískové terasy. Na dně byl nalezen mohutný opukový pilíř, který je patrně pozůstatkem původní mostní konstrukce ze 13. století. Nedaleko pilíře byla odkryta kamenná jímka z přelomu 14. až 15. století. V této době již byl příkop částečně zasypán a na tato starší zdiva byl následně založen mohutný pilíř z opukových kvádrů s nasazenými dvěma oblouky. Severní oblouk mostu byl zakotven do vnitřní opěrné zdi příkopu.
Severním směrem do Starého Města se v ulici Na Můstku nacházel parkán a především vlastní hlavní hradba s branskou věží, jejíž pozůstatky je možno předpokládat v prostoru domů č. p. 381 a 382, kde je dodnes patrné výrazné rozšíření této ulice.
Zmiňované oblouky můstku tedy náleží jeho mladší fázi, kterou je možno datovat do průběhu první poloviny 15. století. Nešlo o kompletně zděný most, který byl tvořen dvěma nepříliš širokými bočními zdmi, na nichž původně ležela dřevěná mostovka. To umožňovalo její rychlé odstranění, pokud by město bylo v ohrožení. Konstrukce můstku byla z větší části zbořena v době výstavby nových domů na hradebním příkopu ve čtyřicátých letech 19. století.

Vizuální podobu celého prvního úseku linky A pražského metra realizoval tým architektů Jarmil Srpa, Robin Hanus a Zdeněk Volman. Využili typické dekorativní prvky – výlisky z eloxovaného hliníku v barvě champagne, v tomto případě ve žlutých odstínech.

„Stavba metra měla mimořádnou prioritu a spěch nedal archeologům dostatečný čas na prozkoumání likvidovaných situací. O to významnější je prezentace pozoruhodného nálezu realizovaný restaurátorským kolektivem akademických sochařů Aloisie Viškovské, Václava Hlavatého, Miroslava Vajchrta a Josefa Vitvara.“

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.