Pelléova vila

Za poklady pražské architektury
Pelléova vila
Vilu nechal postavit v letech 1889–1890 architekt Rudolf Koukola pro Marii Knoblochovou. Patří mezi nejznámější vily v této diplomatické a rezidenční oblasti, která se rozkládá od křižovatky Špejchar až ke Královské oboře.

Stavitel a architekt Koukola vlastnil hruškový sad v Bubenči, který vyženil. V jeho místě v letech 1889–1890 vystavěl rodinnou novorenesanční vilu pro vdovu po majiteli libeňského pivovaru Karlu Knoblochovi a jejích šest dětí, z nichž Koukolova manželka Klementina byla nejstarší. Později vila vystřídala mnoho dalších majitelů a nájemců. V letech 1919–1920 zde bydlel patrně nejslavnější obyvatel vily, po němž je dnes vila i přilehlá ulice pojmenována. Byl jím francouzský generál Maurice Pellé, který měl zásadní vliv na vytváření československé armády. Zrušil dobrovolnický charakter vojska, vytvořil armádu s pevným vojenským řádem a založil v ČSR vojenské školství. V roce 1919 obdržel hodnost československého armádního generála a stal se náčelníkem Hlavního štábu čs. branné moci. S Čechami ho pojila nejen vojenská služba a diplomatická činnost, v roce 1921 se ve svých 57 letech oženil s neteří malířky Zdenky Braunerové, Járou Braunerovou. Dnes je Pelléova vila součástí širšího urbanistického celku reprezentativních vil konce 19. a začátku 20. století. Je projektována jako podsklepená patrová stavba se zvýšeným přízemím. Vstupní západní průčelí je v ose zdůrazněno vystupujícím rizalitem osazeným bohatě zdobeným balkonem. Východní průčelí se otevírá do zahrady mohutným portikem s dvěma terasami a čtyřmi pilíři. Takto řešená lodžie, kterou i s terasou v roce 1932 přistavěla firma Matěje Blechy, je elegantně zakončena do středu umístěným předsazeným schodištěm. Stavba i přes mohutnou hmotu fasády s bosáží působí odlehčeně a dohromady s kvalitními architektonickými detaily tvoří nezaměnitelný celek. K budově patří dnes vzrostlá zahrada, která je obehnána původním pilířovým oplocením s neo­renesanční ornamentikou a původní dvoukřídlou kovanou branou. Interiér objektu byl poznamenán necitlivými úpravami v období, kdy zde sídlila mateřská školka v letech 1978–2001. V roce 1994 začala obec uvažovat o celkové revitalizaci stavby a o využití celého objektu ve prospěch společenského a kulturního využití. V témže roce byla na fasádě domu osazena pamětní deska generála Maurice Pellého, která byla o rok později odhalena za přítomnosti zástupců Velvyslanectví Francouzské republiky. V roce 2001 byl provoz školky pro nedostatek dětí ukončen a v roce 2002 bylo vydáno stavební povolení na rekonstrukci. Aktuálně je vila využívána k organizování kulturních akcí, mimořádných uměleckých výstav a koncertů.

Petra Matznerová, foto © autor