David Frýdl

rozhovor s Davidem Frýdlem,
principálem Vršovického divadla MANA

Sympatický farář Církve československé husitské David Frýdl má kromě své farnosti na starosti i chod Divadla MANA v pražských Vršovicích, které dnes patří k respektovaným divadelním scénám. Zároveň je otcem osmi dětí. Ti všichni jsou mu vším, zároveň ho ale drží při zemi: „Pomáhá mi jistá míra nadhledu, humor, nebrat se tak vážně, manželka, která mě drží při zemi, když nabírám příliš vysoký kurs a naše děti,“ říká Frýdl a srdečně zve k návštěvě Vršovického divadla MANA.

Vystudoval jste elektrotechniku, pak jste se dal na duchovní cestu. Co Vás přivedlo k divadlu?
Řekněme, že to byl nejprve můj biskup, když mě ustanovil farářem ve Vršovicích, kde součástí kostela je také divadlo, a potom personální nouze, když se hledala osoba, která bude toto divadlo vést. „Ty jsi tam pořád,“ slyšel jsem neustále. „Tak můžeš být farář i principál.“ A tak jsem obojí, možná jediný na světě v této dvojroli.

V současnosti se ve vašem divadle zkouší představení Lajf, hra o eutanazii. Není to příliš smutné téma?
Jak napovídá název, který dal této skvělé hře její autor filmový scénárista Marek Epstein, je to hra o životě, víc než o smrti. Jak pravil básník František Halas: „Smrt není popřením života, ale ostnem, který zvyšuje lásku k němu. Jen žabí horizonty končí u zdí hřbitova.“ A o tom je road movie na divadle – hra Lajf. Diváci tak mají u nás již druhou možnost potkat se s tvorbou Marka Epsteina. Po jeho vynikající detektivce, až mrazivém thrilleru s Martinem Dejdarem Mléčné sklo, přicházíme nyní s neméně skvělým Lajfem. Žádný důvod k obavám, Epstein vás zatlačí do sedaček v divadle stejně působivě, jako to umí v kině, nebo v televizi. A protože jsme pod kostelem, je nad námi i anděl Páně a pro strach máme uděláno!

Co je pro vaše divadlo typické kromě toho, že je součástí kostela?
Rodinné prostředí, nezaměnitelný prvorepublikový génius loci. Jediné a poslední dřevěné divadelní sedačky značky Thonet z roku 1905, kterým jsme opatřili polstrování pro větší pohodlí našich diváků. Už si u nás nevrznou, a když přeci, tak jenom občas a tlumeně.
Na co byste do Divadla MANA nejraději pozval diváky?
Nejraději zvu do našeho divadla na kteroukoliv z osmnácti her, které máme v současné době na repertoáru. A nechtějte po mně jeden název. To je, jako bych měl jmenovat ze svých dětí to nejmilejší. Mám je rád všechny stejně: děti i naše inscenace.

A na co dalšího se mohou diváci těšit do Vršovického divadla MANA v nové sezóně?
Po premiéře Lajfu nás v neděli 20. října čeká již druhý díl oblíbeného pořadu Otevřená zpovědnice. Jedná se o projekt na pomezí žánrů, ve kterém církev společně s divadlem otevírá závažná témata, která hýbou společností. Loni to bylo téma sexuálního násilí, letos v duchu otázek, které nastoluje hra Lajf je v centru naší pozornosti eutanázie jako celospolečenský fenomén. A abychom divákům dali vydechnout od náročných témat, na listopad pro nás režisér Radovan Lipus připravuje divadelní adaptaci kouzelné knížky Geralda Durrella Ptáci, zvířata a moji příbuzní. V týmu herců našeho divadla přivítáme výraznou mladou posilu s hereckou krví v žilách nejenom po rodičích, ale také po svém dědečkovi Jiřím Hrzánovi: Tondu Holuba. Spolu s Jitkou Smutnou a dalšími herci nás zavedou na ostrov Korfu, kam přesídlila mladá britská rodina, aby tam začala nový život. Tím se rozehrává celá řada humorných, dramatických, ale také výsostně lidských momentů, které nezapomenutelným způsobem zachytil Gerald Durrell ve svých vzpomínkách.

Staráte se o farnost, divadlo a zároveň máte osm dětí. Jak to časově zvládáte?
To nechávám bez odpovědi, ale moje žena by vám k tomu jistě něco pěkného řekla. A když ne manželka, potom naše umělecká šéfka Věra Mašková. Ta by mohla vyprávět…

„Smrt není popřením života, ale ostnem, který zvyšuje lásku k němu. Jen žabí horizonty končí u zdí hřbitova.“ František Halas

Pro Pražský přehled Jana Bryndová