Palác Elektrických podniků

Za poklady pražské architektury
Palác Elektrických podniků
Budova patří mezi největší a nejvýznamnější památky meziválečné funkcionalistické architektury. Velkorysý objekt postavený podle návrhu architektů Adolfa Benše a Josefa Kříže byl dokončen v roce 1935. Ve své době byl největší administrativní budovou v Praze a současně sloužil jako ukázka moderních stavitelských postupů a technologií pro celou Evropu.

Noblesní architektura
plná vzduchu a světla.

Pro svou budovu si Elektrické podniky zakoupily pozemek v Holešovicích. Takto významná instituce si jistě zasloužila býti více v centru, ale její smysl byl i propagační k jejímu širšímu prosazení. Proto potřebovala volný prostor, ve kterém by byla sama dominantou. Elektrické podniky pozemek bývalé továrny bratří Böhmových koupily v roce 1925. O kus dál si o něco dříve zakoupila někdejší továrny a plynárnu společnost Pražských vzorkových veletrhů, kde dokončila v roce 1928 první Veletržní palác. Tehdy ve stylu konstruktivismu podle projektu Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse. I v případě Elektrických podniků následovala architektonická soutěž pro několik vyzvaných architektů. Byli to Antonín Ausobský, Josef Chochol, Alois Dryák a představitelé „mladší generace“ Adolf Benš a Josef Kříž. Podle poroty mladí architekti nejlépe ­splnili zadání o účelu stavby. Elektrické podniky v osobě Eustacha Mölzera chtěly palác úplně nového typu. Volný půdorys budovy byl zcela moderní přístupem a je často srovnáván s budovou Všeobecného penzijního ústavu. Geometrická přesnost architektonického řešení byla podtržena obkladem celé stavby keramickými dlaždicemi Rako formátu 20 x 40 cm. Hlavní vstup do budovy z Bubenské ulice zdobily plastiky Doprava a Elektřina. Plastiky, které později zmizely beze stopy, symbolizovaly poslání stavby. Proti vstupu do hlavní dvorany se nachází schodiště vedoucí do jednotlivých pater. Shora padá světlo ze sklobetonového stropu, jehož intenzitu podporuje i vnější obklad. Z tohoto impozantního prostoru se dalo jít do bočních dvoran, dráhové a elektrárenské. V jižní části byla cejchovna elektroměrů a v severní se nacházela nemocenská pokladna a především lázně. Ojedinělou funkci mělo též podzemí, které vyplňovaly sklady, ale i prostory pro veřejnost. Nalézal se zde výstavní prostor, kino, cvičná kuchyně, knihovna, dětský koutek nebo prodejna lustrů. Tato stavba měla návštěvníky především přesvědčit, že život s elektřinou je skvělý, čistý a pohodlný. Sama proto taková musela být. Tento účel se podařilo architektům naprosto dokonale splnit. V současnosti je budova po velmi náročné a mimořádně pečlivé rekonstrukci architektonického studia TaK Atchitects pod vedením Marka Tichého (2018–2020). Patří jim obrovský dík, že rozsvítili Palác Elektrických podniků v jeho někdejší kráse. Také proto se každým rokem stává tím největším lákadlem v rámci festivalu Open House Praha.

Petra Matznerová, foto © autor; Wikimedia Commons