Horská brána v areálu Masarykova nádraží

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Horská brána v areálu Masarykova nádraží
Nedávno otevřený hotel na konci Hybernské ulice pod sebou ukrývá pozůstatky novoměstského gotického i barokního opevnění. Díky ochotě archeologů, památkářů a především stavebníků spolu hovořit, se podařilo většinu historických stavebních konstrukcí uchránit před likvidací a jejich část prezentovat veřejnosti. Ostatně realizace byla navržena na cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro.

Pokud se vydáte Hybernskou ulicí ke křižovatce U Bulhara, a v místě jejího zalomení budete pokračovat rovně přes bývalý poštovní dvůr nově trasovanou ulicí U Horské brány, zůstane po vaší pravé ruce novostavba na trojúhelníkovém půdorysu. Uprostřed parteru za tmavým sklem zahlédnete průběh mohutného zdiva levého (severního) ramene bastionu sv. Mikuláše barokního opevnění Nového Města.
O existenci gotického i barokního opevnění vedoucího napříč kolejištěm Masarykova nádraží archeologové věděli, ale překvapující byl stupeň dochování jeho pozůstatků, které byly odkryty archeologickým výzkumem v roce 2021. Nejstarší situace z doby před výstavbu novoměstského opevnění jsou tvořené vrstvami sypaných a dusaných vrstev říčních valounků, do nichž jsou vyjety koleje po koňských povozech, přičemž nejmladší komunikační horizont vedoucí v ose Hybernské ulice z Prahy na Kutnou Horu představovala monumentální vydlážděná silnice s vyzděnými obrubníky o šířce téměř 12 metrů.
Okolo roku 1348 vzniká Nové Město pražské obehnané městskými hradbami, které byly na čtyřech místech prolomeny bránami. Jedna z bran byla výzkumem odkryta v ose Hybernské ulice prakticky ihned pod stávajícím chodníkem. Z brány se podařilo najít část severní a část jižní hranolové věže přibližně obdélného půdorysu o velikosti 16 x 8 metrů s mezilehlým vydlážděným průjezdem o šířce 8 metrů. Dlážděná silnice pokračovala z města v minimální délce dalších 40 metrů. Z povrchu komunikací pocházely početné nálezy podkov, několik ostruh i zlomek třmene. Před bránou se překvapivě nenacházel příkop, ale jeho okraj byl zachycen před vlastní hradební zdí. Vnější (parkánovou) zeď opevnění postrádalo, příkop se nacházel přibližně 30 metrů před linií hlavní hradby a dosahoval šířky okolo 17 metrů bez výraznějších stop obezdění či zpevnění jeho stěn.
V prostoru mezi silnicí a příkopem byly nalezeny dva kostrové hroby, které byly uloženy do nevysvěcené půdy za hradby města někdy v průběhu druhé poloviny 15. století. U hrany příkopu v parkánu byl v pozdním středověku postaven částečně podsklepený dům o velikosti 5 x 6 metrů, jehož část zasahovala do již zasypaného příkopu. Objekt zanikl před polovinou 17. století, kdy se sledovaný úsek novoměstského opevnění dostává přímo do víru válečných konfliktů.
V průběhu třicetileté války bylo nutno staré a značně degradované opevnění provizorně posílit a zajistit jeho elementární obranyschopnost. Proto před bránou vzniká trojúhelná reduta (pevnůstka) s příkopy, zemními valy a dřevěnými palisádami. Výzkum odkryl dvě linie příkopů o šířce 3,5 až 5 a 8,5 metru a dvě linie palisád. Užší příkop měl stěny částečně obezděné kameny a u jeho hrany byla postavena výrazně zahloubená (3,7 metru) zděná stavba o velikosti 4,5 x 4,5 metru s dochovanými dřevěnými konstrukcemi, která byla nejspíše strážnicí a zbrojnicí.
Intenzivní boje v druhé polovině roku 1648 souvisely s neúspěšnou snahou švédských vojsk pod vedením Jana Kryštofa Königsmarcka obsadit pražské pravobřežní (Staré a Nové Město). V těchto místech probíhaly intenzivní snahy o prolomení obrany především v říjnu 1648, což dokládají početné nálezy střepin dělových granátů, křesadel, olověných kulí a volně roztroušené nálezy lidských ostatků, ve dvou případech dokonce ostatky téměř celých jedinců, v tomto případě patrně švédských vojáků.
Po traumatických zkušenostech z průběhu třicetileté války bylo prakticky okamžitě přistoupeno k výstavbě mladšího barokního opevnění. Z něho se výzkumem podařilo odkrýt obezdění severní části bastionu sv. Mikuláše v délce téměř 60 metrů a základové zdivo původní podzemní chodby, která vedla sypaným zemním tělesem bastionu k výpadní brance do příkopu.
S výstavbou a rozvojem nádraží po roce 1845 souvisí nejmladší situace, k nimž patří například pozůstatky vagonové přesuvny, celního skladu, kantýny pro zaměstnance, kovárny, administrativních budov, podzemních nádrží na vodu pro lokomotivy či provizorních kolejišť.

Nález gotické Horské brány dal jméno nové ulici – U Horské brány, která spojuje Hybernskou ulici s budoucím Muzeem železnice a elektrotechniky, které vznikne v bývalém depu kolejových vozidel v jihovýchodní části nádraží.

Hybernská ulice se původně jmenovala Horská (podle směru na Kutnou Horu) a dříve ve 14. století Dlážděná (1379 „strata lapidea“ či 1387 „dlaschene“). Jméno jí zřejmě dala monumentální dvanáct metrů široká dlážděná komunikace předcházející výstavbu Nového Města pražského.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.