Anežský klášter na Starém Městě pražském

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Anežský klášter na Starém Městě pražském

V severovýchodní části Starého Města můžeme navštívit unikátní komplex Anežského kláštera, který je tvořen srostlicí kláštera klarisek a kláštera minoritů. Areál vznikal od třicátých let 13. století a bývá považován za první skutečně gotickou stavbu v pražské sídelní aglomeraci.

Archeologické výzkumy v areálu kláštera probíhaly v souvislosti s jeho postupnou obnovou od počátku 20. století, ve čtyřicátých letech je vedl Ivan Borkovský a následně v šedesátých letech při adaptaci kláštera pro potřeby Národní galerie výzkum vedla Květa Reichertová. Jeho nejmladší etapu v průběhu devadesátých let potom realizoval Zdeněk Dragoun (severní část kláštera) a Michal Tryml (pohřebiště v mužské části kláštera). Vedle těchto významných středověkých archeologů se mu věnovali i přední stavební historici, především Dobroslav Líbal či Helena Soukupová, která je rovněž i autorkou poslední rozsáhlé monografie, která vyšla v roce 2011.
Počátky kláštera jsou spojeny s osobou Anežky Přemyslovny, nejmladší dcery Přemysla Otakara I. a rokem 1231. První etapa výstavby zřejmě proběhla ve třicátých letech 13. století a areál byl situován do okrajové části města poblíž vltavského břehu, tedy do nivy pod nejmladším terasovým stupněm. Místo ještě v první polovině 13. století poskytovalo bezpečí před velkými vodami, které začaly klášter ohrožovat až od druhé poloviny 13. století poté, co vltavská hladina po výstavbě jezů stoupla téměř o tři a půl metru.

Řád menších bratří (minoritů) je jednou ze tří větví františkánského řádu založeného Františkem z Assisi v roce 1209. Jde o žebravý řád s důrazem na život v chudobě a odříkání, který duchovní správu orientuje především na lidové vrstvy.

Chudé sestry svaté Kláry (klarisky) jsou ženskou odnoží františkánského řádu založenou v roce 1212 Františkem z Assisi na popud sv. Kláry z assiského šlechtického rodu. Oba řády svým zaměřením na péči o chudé a nemocné jsou typickými řády středověkého města.

Pro nejstarší etapu výstavby dvojklášteří, tedy kláštera klarisek při řece a kláštera minoritů jižněji a dále od řeky, je charakteristické postupné nahrazování románské stavební techniky v podobě pravidelných opukových kvádrů gotickými pálenými cihlami. Postupně vznikl kostel sv. Františka s protáhlým presbytářem a pětibokým závěrem. K němu se na severu přimykala kaple Panny Marie a dvoupatrová budova, která byla osobním obydlím první abatyše Anežky. V prvním patře se nacházela obytná místnost a pod ní v přízemí kaple. V pořadí druhý kostel sv. Salvatora potom měl sloužit jako přemyslovské mauzoleum.
Ze známých důvodů, souvisícími s porážkou Přemysla Otakara II. na Moravském poli v roce 1278 a především po vymření Přemyslovců po meči v roce 1306, nedošlo k naplnění tohoto záměru. Přesto několik významných osob tohoto rodu bylo v klášteře pohřbeno. Hrob zakladatelky kláštera Anežky († 1282) byl během neklidných husitských válek řádovými sestrami vyzvednut a uložen na neznámém místě. Výzkum v kapli Panny Marie mohl tedy dokumentovat pouze prázdnou hrobku. Ve stejné prostoře ale byla odkryta hrobka s ostatky královny Kunhuty Uherské († 1285) a v presbytáři kostela sv. Františka potom hrobka zakladatele kláštera Václava I. († 1253) s manželkou Kunhutou Štaufskou († 1248) či v dětství zemřelou dceru Václava II., Gutu († 1297), jejíž náhrobek je uložen v Lapidáriu Národního muzea.
V průběhu postupných adaptací areálu během celého 20. století byly archeologicky prozkoumány rozsáhlé části tohoto komplexu, například byla odkryta zaniklá původní minoritská kvadratura – křížová chodba či ambit, kapitulní síň a mnoho dalších objektů, z nich je značná část zakonzervována, doplněna a volně přístupná veřejnosti. Další pozůstatky klášterních staveb si můžete prohlédnout přímo při prohlídce areálu a mnoho jich je doposud stále ukryto naší pozornosti v okolních objektech. Poslední úprava areálu proběhla v roce 2016 a klášterní komplex nabízí nový prohlídkový okruh věnovaný jeho architektuře a historii, včetně upravených zahrad s prezentací vybraných archeologických památek (vřetenové schodiště v refektáři konventu klarisek, další vřetenové schodiště spojující presbytář kostela sv. Františka s tribunou sester, vyznačená místa pohřbů Václava I., Kunhuty Štaufské i sv. Anežky Přemyslovny, pec v klášteře klarisek a mnoho dalších).
Zánik a vyplenění obou klášterů v průběhu husitských válek znamenalo jejich konec, avšak ne úplnou likvidaci. Monumentální kostelní stavby zůstaly zachovány, ale značnou část areálu postupně pohltila drobná městská zástavba, čímž vznikla specifická městská čtvrť dodnes zvaná Na Františku.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.