Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

Za poklady pražské architektury
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
Založení muzea v roce 1885 bylo inspirováno vznikem obdobných institucí v Londýně, Vídni, ale také v Liberci a Brně. České země byly v devatenáctém století pověstné svým vyspělým průmyslem, byly tu rovněž cenné sbírky a také řada materiálů, které vznikly jako součást expozic českých zemí v rámci světových výstav.

Uměleckořemeslné a uměleckoprůmyslové předměty sbíral také významný český průmyslník, stavitel a mecenáš Vojtěch Lanna ml., který má velkou zásluhu na založení muzea. V letech 1897-1900 byla na okraji Josefova v sousedství Starého židovského hřbitova postavena budova ve stylu francouzské renesance dle návrhu profesora pražské techniky Josefa Schulze, někdejšího žáka architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicarsdsburga z vídeňské umělecké akademie. Schulz před touto stavbou spolupracoval s Josefem Zítkem na stavbě Národního divadla a Rudolfina. Jeho styl byl poněkud jednodušší, což platí i pro dominantu Václavského náměstí Národní muzeum. Za konvenčně řešenými fasádami se však skrývaly velkorysé prostory. Vstupní vestibul a reprezentativní schodiště projektoval Josef Schulz v neorenesančním italizujícím stylu. Charakterizují jej vysoké toskánské sloupy, mramorové obklady, intarzované dveře, bohaté štukatury i malované dveře a cyklus monumentálních nástěnných maleb s náměty uměleckých řemesel od Ferdinanda Herčíka při vstupu do druhého patra. Prostorné schodiště, vedoucí do sálů v prvním patře, je sklenuto valenou klenbou se vsazeným kazetovým stropem. Dominantou schodiště jsou dvě barevné vitraje, které vyobrazují alegorii uměleckého průmyslu a malířství. Symbolicky nám sdělují, co najdeme ve sbírkách. Muzejní budova dále obsahovala knihovnu, přednáškový sál, depozitáře a několik výstavních sálů, přesto její kapacita brzy nestačila. Ve třicátých letech proto proběhla architektonická soutěž na přístavbu, ta však nebyla nikdy provedena. Ve válečném období došlo u příležitosti konání výstavy „Za novou architekturu“ jen k úpravě muzejní zahrady a stavbě zahradního pavilonku dle projektu Ladislava Machoně a Augusty Müllerové. Skvělé muzejní exponáty se začaly hromadit a valná většina z nich končila v depozitářích. Schulzova budova také postupně chátrala a bylo jasné, že je potřeba radikální řešení. Dům citlivě opravit a vybavit jej tak, jak dnešní instituce potřebují, aby byly exponáty chráněny a zvýšit komfort pro návštěvníky. Bylo nutné vybudovat nový depozitář, aby bylo možné zahájit opravy (2014-2017). Po zdařilé tříleté rekonstrukci je historická budova Uměleckoprůmyslového muzea hodna obdivu.

Petra Matznerová, foto © autor