Kostel sv. Bartoloměje ve Vyšehradské ulici

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Kostel sv. Bartoloměje ve Vyšehradské ulici
Vedle Starého Města a Josefova postihla zásadním způsobem rozsáhlá asanace i oblast pražského Podskalí, kde v průběhu osmdesátých let 20. století zaniklo velké množství historických staveb, včetně několika výjimečných sakrálních objektů. Mezi ně patřil i špitální kostel sv. Bartoloměje, který stával na rohu dnešních ulic Na Slupi a Vyšehradská. Kostel je ukryt pod severním křídlem objektu č. p. 427, který dnes využívá Ministerstvo spravedlnosti a náměstíčkem u zastávky tramvaje Botanická zahrada.

V roce 2010 proběhl rozsahem nevelký záchranný archeologický výzkum vyvolaný rekonstrukcí tramvajové tratě. Především v plošně omezených výkopech pro základy nových stožárů trakčního vedení se na několika místech podařilo ověřit existenci pozůstatků této pozdně gotické kostelní stavby a přilehlého špitálu. V místech předpokládaného kostela byla odkryta až jeden metr mocná destrukční vrstva s početnými zlomky malty, opukových kamenů, omítek s interiérovou výmalbou, pálené střešní krytiny – prejzů a fragmentů klenebních žeber z lomového opukového kamene s charakteristickou pozdně gotickou profilací. Níže situovaná vrstva kompaktní malty potom mohla představovat stavební horizont kostela či přímo maltové lože interiérové dlažby. Další sonda potom zachytila průběh zdiva spojujícího kostel s východním křídlem špitálu, které je dodnes dochováno coby jednopatrová stavba při ulici Na Slupi.
Sledovaný prostor patřil do bezprostředního zázemí Vyšehradu s doklady osídlení od 11. a 12. století situovaného podél zaniklé vodoteče tekoucí původně Benátskou a Trojickou ulicí. Vedle dokladů výroby a zpracování železa na tomto sídlišti bylo v prostoru nedaleké ulice Na Hrádku odkryto i kostrové pohřebiště, patřící zřejmě k tomuto sídlišti. Avšak co bezprostředně předcházelo pozdně gotickému špitálu situovanému při staré raně středověké komunikaci, doposud netušíme. Podle neověřených pramenů se zde měl nacházet klášter sv. Bartoloměje založený Eliškou Přemyslovnou v první třetině 14. století, ale na základě dalších zmínek se zde v průběhu druhé poloviny 14. století nacházela standardní měšťanská zástavba.
Tomu by odpovídala i skutečnost, že jednu z těchto nemovitostí, nepochybně těžce postižených válečnými událostmi průběhu 15. století, zakoupili v roce 1505 novoměstští měšťané, zejména Štěpán Huncledr a Jan Rozvoda, pro účely špitálu a iniciovali výstavbu nového kostela sv. Bartoloměje. Oba výše zmínění novoměstští konšelé ještě v roce 1514 pro potřeby špitálu zakoupili další sousední dům a byli zvoleni městskou radou prvními správci špitálu. Podobu kostela známe z historických plánů či vedut, na nichž je zobrazen jako jednolodní chrámová stavba s opěrnými pilíři a sedlovou střechou, k níž jsou na západní straně přistavěny budovy špitálu. Naopak východní, dodnes dochované křídlo, ke kostelu těsně nepřiléhalo. Na jihu areál uzavírala řada několika nižších stavení. Nejmladší vyobrazení před zbořením zobrazují barokní podobu kostela s polygonálním závěrem středověkého původu s opěrnými pilíři vyzděnými z kamenných armovaných kvádrů. K severní straně kostela je přiložena úzká boční loď vzepřená jedním pilířem. Bok lodi je prolomen barokními okny s paspartou, hlavní loď nese strmou, bezpochyby ještě gotickou sedlovou střechou se sanktusníkem nad závěrem kostela.
Špitál byl těžce poškozen při obléhání prahy švédskými vojsky v roce 1648 a následně v závěru 17. století i v průběhu 18. století výrazně rozšířen a barokně přestavěn. V roce 1784 Josef II. špitál zrušil, kostel uzavřel a do zdejších budov byl přesunut ústav péče o choromyslné, který následně nahradil od roku 1880 městský chudobinec fungující až do osmdesátých let 19. století. Kostel se špitálem byl v roce 1884 z větší části zbořen a na jeho místě vznikla trojkřídlá novorenesanční budova podle návrhu Josefa Srdínka, která sloužila coby chudobinec a domov důchodců prakticky až do roku 1930, s výjimkou první světové války, kdy zde byl polní lazaret specializovaný na amputace nohou. V roce 1939 se do objektu nastěhovalo Ministerstvo spravedlnosti a jižní část budov byla v roce 1958 dána k užívání Gymnáziu Botičská.

Při výstavbě nové budovy chudobince v roce 1885 byl zachován starší klasicistní jednopatrový objekt při ulici Na Slupi, na jehož fasádě je druhotně osazen náhrobek Františka Deyma ze Stříteže z roku 1719, původně osazený v dlažbě presbytáře kostela, na dvoře potom socha sv. Bartoloměje z počátku 18. století.

„Jižní objekt bývalého městského chudobince využívá Gymnázium Botičská. Na jeho fasádě nalezneme sousoší Praha ochraňuje chudé a alegorické sochy charitativních pracovníků od Josefa Václava Myslbeka či sousoší Dobročinnost od Josefa Strachovského.“

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.