Pekelná brána, pohřebiště a popraviště

Mezi Černínským palácem a Loretou stávala kaple svatého Matouše. Jedná se o bývalý sídelní areál s rozsáhlým pohřebištěm. Část náhrobních kamenů byla později osazena do stěn rampy, která rozděluje náměstí.

Výzkum z 30. let 20. století potvrdil opakované osídlení i pohřbívání. Žárové pohřby pocházejí z časného slovanského období. Jako pohřebiště sloužilo místo od druhé poloviny 11. století a je pravděpodobné, že od počátku tu stával také svatostánek (nenalezen). Jedná se o nejstarší pražské pohřebiště, jehož funkce skončila snad po husitských válkách. Pravděpodobně se jednalo také o popraviště. Nejmladším odkrytým objektem byla barokní kaple sv. Matouše, zbořená roku 1788 díky výnosu o zrušení postranních kaplí. Stavbu připomíná v dlažbě v horní části náměstí barevný kruh.
Praha má podle legend dvanáct bran do pekla – ta nejobávanější je na Loretánském náměstí. Za bouří rozervané noci se tu z hlubin vynoří ohnivý kočár tažený koňmi, štvanými kněžnou Drahomírou. Máti sv. Václava prý volá „Bude zle!“, objede Hradčany a kočár se propadne do země. Vše začalo, když tudy Drahomíra po zavraždění syna Václava prchala z Hradu. Když míjela tehdejší svatostánek sv. Matouše, rozezněl se zvonek. Poslušný syn církve svaté, vozka, zastavil a sestoupiv z kozlíku jal se modlit. Prchající pohanka Drahomíra proklínala křesťany. Zahřmělo a země Drahomíru pohltila i s kočárem a koňmi. Později tu vztyčili Drahomířin pilíř, který byl stržen roku 1788 – v časech tažení proti tmářství, pověrám a mystice. Palác, před kterým pilíř stával, se jmenuje U Drahomířina sloupu a do své smrti (1974) tu žila Hana Benešová. Rozrostlý tis skrývá dávné náhrobní kameny a největší pražský menhir. Tyto památky byly odkryty při archeologickém průzkumu roku 1934 a následně zazděny do nově budované terasy. Zeď je vystavěna z opuky, zatímco tmavé a nepravidelné bloky tvoří zlomky náhrobních stél z 10. a 11. století. Největší z nich – menhir – má téměř dva metry a vrchol má přitesaný do hrotu.

Luděk Sládek

foto © Wikimedia Commons; https://praha.aiscr.cz