Kostel Panny Marie Vítězné

KAM s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Kostel Panny Marie Vítězné (Pražského Jezulátka) v Karmelitské ulici
V nedávné době prošlo prostranství před kostelem Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského s přilehlým klášterem bosých karmelitánů rozsáhlou přestavbou podle projektu architekta Josefa Pleskota. Rozšířením terasy směrem ke Karmelitské ulici vzniklo malé návštěvnické centrum a veřejné WC a byl vytvořen nový bezbariérový přístup do kostela i sousední školy.

Při odstraňování hmoty původní terasy, jež v sobě zcela unikátně zakonzervovala historické terény, proběhl záchranný archeologický výzkum, který přinesl zcela zásadní poznatky k tomuto zajímavému a hojně navštěvovanému místu s dlouhou sídelní tradicí. Několik omletých zlomků keramických nádob z období zemědělského pravěku nalezených v nejstarších splachových vrstvách dokládá blíže neurčitelné pravěké aktivity na svazích Petřína. Sledované území se v průběhu 9. století nacházelo mimo opevněné a severněji položené podhradí Pražského hradu, které bylo nejstarším jádrem levobřežní pražské středověké sídelní aglomerace. Přesto nevýrazná sídelní vrstva s nálezy druhé poloviny 9. a první poloviny 10. století dokládá sídelní aktivity i z tohoto staršího horizontu osídlení Malé Strany. Po rozšíření opevnění jižním směrem ve druhé polovině 10. století se zdejší území stává součástí opevněného prostoru, respektive nacházelo se přímo v jeho blízkosti. Výzkum totiž zachytil v průčelí kostela severojižním směrem probíhající západní frontu opevnění v podobě dřevohlinité hradby o šířce 7 metrů a mohutného příkopu o šířce 9,5 metru a hloubce 4 metry. Z hradby postavené v průběhu druhé poloviny 10. století se podařilo odkrýt pouze spodní partie hliněného tělesa či destrukci čelní opukové plenty sesunutou do výplně příkopu.

„Archeologickým výzkumem odkryté základové zdivo půlkruhového závěru staršího luteránského kostela Nejsvětější Trojice postaveného v letech 1611 až 1613 je možno dnes spatřit před vstupem do nových suterénů pod rekonstruovanou terasou.“

Za hradbou se nacházelo veřejné prostranství tvořené výraznými komunikačními horizonty, vrstvami zpevněných povrchů či přímo valounkovými dlažbami. Tuto významnou severojižní komunikaci a hlavní výpadovku z Malé Strany do jižních Čech v průběhu 10. a 11. století lemovaly raně středověké sídlištní objekty doložené početnými negativy po dřevěných kůlech. Podél stabilizované komunikace potom v průběhu 12. až 16. století postupně vzniká několik dřevěných, dřevohliněných či kamenných domů. Jejich situování pod svahem Petřína, se značnými přítoky spodních i povrchových vod, generovalo problémy s jejich odvodněním, které řešily výzkumem odkryté odvodňovací opukové kanálky.
Nejmladší pozdně středověký a raně novověký horizont měšťanské uliční zástavby byl již tvořen kompletně zděnými objekty se sklepy zaklenutými kamennými klenbami. Objekty procházely četnými přestavbami, často vyvolanými mohutnými požáry a v jejich zázemí se nacházely studny, jímky či latríny. Mezi nejzajímavější objekty bezpochyby patřily pozůstatky sladovny odkryté v místě dnešní vstupní budovy do kláštera při jihovýchodním rohu kostela. V jejím interiéru se podařilo odkrýt charakteristickou jednoduchou horizontální hvozdovou pec se čtyřmetrovým cihlovým topným kanálem, nad nímž se sušilo naklíčené obilí a obezděnou předpecní jámou, z níž se obsluhovalo topeniště. Sladovna zanikla již na počátku 16. století mohutným požárem, avšak k úplnému zániku zdejší měšťanské zástavby potom dochází až na přelomu 16. a 17. století.
V krátkém období náboženské tolerance v předbělohorských Čechách na přelomu 16. a 17. století početně roste pražská luteránská komunita soustředěná tehdy okolo farního kostela sv. Mikuláše. Rostoucí potřeby luteránské obce vedou k nákupu pozemků při západní frontě Karmelitské ulice, kde následně v letech 1611 až 1613 staví kostel Nejsvětější Trojice, tradičně svým závěrem orientovaným k východu. Proto se archeologickým výzkumem podařilo odkrýt mohutné základové zdivo půlkruhového východního závěru kostela a rovněž v jeho okolí velmi dobře dochovanou exteriérovou dlažbu. V sousedství kostela stál i dům kazatele, jehož pozůstatky archeologický výzkum rovněž částečně odkryl. Po Bílé hoře byly luteránské majetky konfiskovány a v roce 1624 předány do rukou karmelitánského řádu, který v roce 1636 inicioval novostavbu stávajícího časně barokního kostela Panny Marie Vítězné. Při vzniku monumentálního průčelí kostela byla odstraněna starší kostelní stavba včetně nadzemní části zdiva původního presbytáře, který byl zcela nově postaven na západní straně chrámu směrem k Petřínu.

Kostel Pražského Jezulátka je věřícími z celého světa vyhledáván především kvůli stejnojmenné voskové sošce, kterou do Prahy ze Španělska přivezla po polovině 16. století manželka Vratislava z Pernštejna vévodkyně Marie Manriquez de Lara.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.