Pracovní tábor pro stavbu Stalinova pomníku na Letné

KAM s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Pracovní tábor pro stavbu Stalinova pomníku na Letné
Archeologie se v novém miléniu začala intenzivněji zajímat o pozůstatky lidských aktivit z doby zcela nedávné. Artefakty, které se podílely na nedávné realitě, přebírají dnes úlohu autentických svědků v době, kdy pamětníci těchto dějů nás opouštějí. Tato archeologie modernity se často zaměřuje na krizové momenty vývoje společnosti, tedy válečné konflikty, holokaust, stalinský teror, železnou oponu a mnoho dalších témat.

O Stalinově pomníku na Letné, který vznikal v letech 1952 až 1955, toho bylo napsáno mnoho, například kniha Rudolfa Cainera Žulový Stalin, podle níž byl natočen i celovečerní film Monstrum z roku 2017. Mnohem méně bylo známo o problematické výstavbě, které musel ustoupit v roce 1948 dokončený fotbalový stadion SK Slavia Praha či o lidech, kteří se na stavbě fakticky podíleli. Je velmi zajímavé, že k těmto otázkám v nedávné době přispěla archeologie. Když bylo v covidovém období let 2021 a 2022 přistoupeno k realizaci vodní nádrže v Letenských sadech, byly očekávány archeologické nálezy související především s předsunutým novověkým opevněním Prahy, především z druhé poloviny 18. až první poloviny 19. století, tedy napoleonských válek či prusko­‑rakouských konfliktů. Velmi překvapivě se ale pozornost archeologů zaměřila na dokumentaci pozůstatků tábora nucených prací souvisejícího s výstavbou pomníku Josifa Vissarionoviče Stalina.
Výstavbě nové vodní plochy situované mezi Kramářovou vilou, Hanavským pavilonem a fundamentem pomníku odstřeleného v roce 1962 předcházel archeologický výzkum realizovaný Archeologickým ústavem AV ČR pod vedením Jana Hasila. Ten západně od pomníku částečně odkryl pozůstatky ubytovacích zařízení pracovní jednotky a dalších pomocných areálů známých z historických leteckých snímků z roku 1953 i z plánové dokumentace uložené ve stavebním archivu MČ Praha 7.
Jednalo se o shluk dočasných dřevěných montovaných typizovaných staveb na trojúhelníkovém prostranství. U některých staveb se podařilo určit jejich funkční využití. Na východním okraji v čele tábora stála administrativní budova, podél jeho jižního okraje byly situovány dílny pro údržbu nářadí, šatny, sprchy a dvě typizované ubikace normované pro 38 osob. Podobný obytný objekt byl situován i na západním okraji tábora, kde bylo ponecháno i volné místo pro další případnou zástavbu. Na severovýchodním okraji tábora byla studna. Na severním okraji se nacházela rozlehlá a částečně podsklepená stavba táborové kuchyně a jídelny a v severovýchodním rohu stál transformátor, jehož pozůstatky jsou dodnes částečně patrné pod terénem.
Situace byly překryty mohutnými navážkami (místy až 3 metry mocnými) a těžce poškozeny likvidací tábora v roce 1954. Přesto se dochovaly například dehtové hydroizolace obvodových stěn obytných staveb, základy komínů či přípojky inženýrských sítí (revizní šachty táborové kanalizace, povrchové žlaby pro odvod srážkových vod či rozvody elektroinstalace). Zajímavá, i když ne příliš překvapivá, je skutečnost zjištěných odchylek stavebního provedení od projektové dokumentace. Například projektované zděné základy nahradila vrstva dehtové izolace místy vyrovnaná nasucho vyskládanými zlomky cihel. Nalezena byla i hromada uhlí složená vedle pisoáru, dokládající následné úpravy zlepšující životní podmínky v obytných objektech, respektive jejich doplnění dodatečným zdrojem vytápění v hygienických zařízeních.
Skromné pozůstatky tábora i jeho stavebně nekvalitní provedení dokládají velmi nuzné životní podmínky, kdy v obytném baráku o ploše 180 m2 bylo celoročně ubytováno 40 lidí ve vytápěných obytných světnicích pro osm osob bez vytápěného hygienického zařízení.
Z dochované dokumentace víme, že tábor byl projektován pro vojenské pracovní jednotky, tzv. technické či pomocné technické prapory (PTP), ale stavby se rovněž účastnily osoby, které nesměly či nemohly hledat lepší pracovní uplatnění, např. propuštěnci z řad PTP, vysokoškoláci, kteří z různých důvodů nemohli vykonávat své povolání, ale i brigádníci z podniků či vojenských útvarů demonstrujících tímto své budovatelské celonárodní úsilí o vznik pomníku.
Zajímavé informace přinášejí i hmotné nálezy představující ztracené drobné předměty osobní potřeby zapadlé pod podlahy obytných světnic, deponie odpadu na okraji tábora (deponie smaltovaných nádob, stolního skla či porcelánu) či skládka kuchyňského odpadu přímo pod oknem kuchyně.
Archeologický výzkum pracovního tábora přímo v centru Prahy, který se vytratil z historického povědomí, zásadním způsobem doplňuje mezery historického poznání stalinistického období v našich zemích.
Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.