Hrádek na Zderaze pod Karlovým náměstím

KAM s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Hrádek na Zderaze pod Karlovým náměstím

Dominantou našich krajin jsou pozůstatky gotických opevněných sídel, především hradů. Podobné objekty stály i uvnitř hradeb opevněných měst a nejinak tomu bylo v Praze. Králův dvůr byl postaven do nároží staroměstského opevnění, ale my zaměříme pozornost na výběžek Břežské skály pod Karlovým náměstím, kde byl na přelomu 14. a 15. století postaven Václavem IV. výstavný rezidenční komplex Hrádku na Zderaze, který prakticky zcela zanikl v závěru 19. století.

Gotický hrad přestavěný na klášter a později dostavěný pro potřeby pražské trestnice byl velmi dobře znám z většího množství historických pohledů, plánů, mapových podkladů, z jejichž vyhodnocení si můžeme vcelku spolehlivě rekonstruovat jeho rozsah i podobu. V průběhu pražské asanace na konci 19. století byla od Karlova náměstí nově proražena Břežskou skálou, čnící do té doby nad vltavským břehem, Resslova ulice, čímž došlo k faktické likvidaci celého hradního areálu. V jejím průběhu a při vyměřování nových ulic byly orientačně dokumentovány jeho pozůstatky. Přestože tato významná památka zanikla v podstatě beze zbytku, je možno i dnes objevit zcela mimořádný pramen pro její poznání.
Nedávno se podařilo v jednom londýnském muzeu nalézt kresbu holandského malíře Hoelandta Saveryho (1576–1639), který zachytil pohled na tuto hradní lokalitu okolo roku 1610. Kresba perem na papíře byla považována za „pohled na zříceninu hradu na skalnatém návrší“ a „pravděpodobně v Tyrolsku“. Tento nález přispěl k celkovému pohledu na tento areál, který byl Václavem IV. pravděpodobně podle vzoru francouzských královských rezidencí doplněn o krátká vystupující křídla umožňující malebné vyhlídky směrem k řece a do rozsáhlé zahrady, která byla jeho součástí.
Výstavba hradu probíhala od roku 1380 na výrazném skalním bloku Břežské skály a přítomnost Václava IV. je zde poprvé doložena k roku 1399. K hradu vedla cesta z Dobytčího trhu (Karlovo náměstí) podél staršího kostela sv. Václava s románským jádrem Hurtovskou ulicí (dnes Resslova). Severovýchodně od hradu se nacházel významný klášterní komplex křižovníků strážců Božího hrobu Jeruzalémského s kostelem svatých Petra a Pavla, který byl založen již v roce 1188.
Na místě hradu původně (1356) stával dům notáře královské komory (1351–1373) Pavla z Jenštejna, který byl bratrem arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. V roce 1399 je zmiňována „věž vévodského dvora“, z čehož je usuzováno, že hrad v této době vlastnil Jan, vévoda zhořelecký a nejmladší bratr Václava IV., který je poprvé zmiňován coby držitel v roce 1402. Hrad tedy nejspíše vznikl před rokem 1396 jako pražské sídlo Jana Zhořeleckého přestavbou bývalého domu Pavla z Jenštejna. Po Janově smrti (1396) byl hrad rozsáhle přestavěn Václavem IV., který jej jako sídlo využíval od roku 1403 po svém návratu z vězení, kam jej uvrhl jeho bratr a uherský král Zikmund.
V roce 1641 zchátralý hrad získali bosí augustiniáni i s kostelem sv. Václava a přestavěli jej do roku 1641 na klášter, který od roku 1809 využívala až do roku 1884 Svatováclavská trestnice.
Téměř obdélné jádro hradu o rozloze 35 x 48 metrů situované západně od staršího kostela sv. Václava obsahovalo v jihovýchodním rohu nad řekou obytnou věž s přiléhajícím západním palácovým křídlem o velikosti 15 x 9 metru. Prostorné nádvoří na severu uzavíralo další palácové křídlo. Nad vltavským břehem z dispozice do parkánu vystupovala tři krátká palácová křídla, západní, jihozápadní a severozápadní, která jsou velmi pravděpodobně rozšířením hradu realizovaným Václavem IV. K hradu byla připojena rozsáhlá zahrada, tedy prvek, který byl v předhusitské Praze oblíbenou součástí každodenního života klášterních komunit, vysokých kleriků, měšťanů a pochopitelně i sídla panovníka. Součástí zahrady o rozloze přibližně 38 x 80 metrů s ohradní zdí navazující na parkánovou hradbu nad řekou byla na severu věž v nároží a dům probošta zderazských božehrobců.
Inspirační zdroje této ojedinělé reprezentativní rezidenční stavby s důrazem na přímé spojení zahrady s palácem a motivem malebné vyhlídky jsou shledávány v soudobé francouzské architektuře, kterou mohl mladý král Václav IV. načerpat při své cestě do Francie po boku svého otce Karla IV. v letech 1377 až 1378.

S hradem byla chodbou spojena studánka Pučka, pramen minerální vody zmiňovaný již Kosmovou kronikou, který vytryskl pod kopyty bílého jelena štvaného při honu sv. Václavem.
V letech 1809 až 1889 objekt bývalého kláštera sloužil jako největší pražská trestnice (Svatováclavská zemská trestnice), odkud byly trestanci po jejím zrušení a asanaci v roce 1889 převedeni do nově otevřené věznice na Pankráci.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z. ú.