Jan Hrušínský

Rozhovor s Janem Hrušínským, hercem a ředitelem Divadla Na Jezerce
Jan Hrušínský vystudoval hudebně-dramatické odd. Pražské konzervatoře a divadlu se profesionálně věnuje nepřetržitě od roku 1976. V roce 2002 založil Divadelní společnost Jana Hrušínského a v roce 2004 Divadlo Na Jezerce.

Letos v lednu Divadelní společnost Jana Hrušínského již osmnáctým rokem zve diváky na své činohry do Divadla Na Jezerce. Jaké premiéry letos chystáte?
25. března 2022 bude mít premiéru hra Matěje Balcara Občan první jakosti, která je zajímavá nejen svým tématem, ale také formou zpracování. Zásadní otázkou Občana je, zda by měl mít volební právo opravdu každý. Mohla by z toho být velká komedie, která může dát mnoho podnětů k zamyšlení a k smíchu. V hlavní roli se představí Daniel Šváb jako úspěšný moderátor televizní show – Daniel je Na Jezerce jako doma, můžete ho vidět v Pánském klubu, v Saturninovi a nově v našich Mašínech a především jako jednoho z nejúspěšnějších českých spisovatelů v autorské hře Petra Vacka Ze života Čapka. Jako druhou novinku chystáme převést na jeviště hit Netflixu – After life, premiéru bude mít 23. května 2022. První sérii, která má šest dílů, jsme rozhodli uvést Na Jezerce v režii Jana Hřebejka a už teď se těším na výsledek, protože Ricky Gervais mě svou ironií a inteligencí velmi zaujal.

„Společně s lidmi, kteří svou práci dělají poctivě a s láskou, je to samozřejmě jednodušší – a já takové kolem sebe v roce 2022 naštěstí mám. Takže jsme zvládli nepříznivý vítr a teď už se jen těšíme, jak si pořádně zaplaveme!“

Letošní divadelní sezona je opět poznamenána „opatřeními“. Diváci musí mít nasazený respirátor či nanoroušku a před vstupem prokázat potvrzením splnění jedné ze čtyř podmínek. Myslíte, že diváci utrmácení omezeními začnou letos chodit do divadla již bez obav?
Povím vám zajímavou příhodu a budu doufat, že se tím nerouhám a nepřivolám horší časy. Jedna nejmenovaná televize mi 24. ledna volala, zda by mohla přijet natočit reportáž o tom, že divadla nehrají a ruší svá představení. Řekl jsem jim už do telefonu, že my nerušíme, že se naopak radujeme z plného hlediště a zájmu diváků. Divili se, že jsem jediný ředitel, který si nestěžuje, ale přijeli, natočili, odvysílali. Z celého mého povídání o tom, jak jsem vděčný lidem, že se nebojí chodit za kulturou, a jak mě těší šťastní a zdraví herci i diváci, získali střihem jedinou větu o tom, že jeden z našich herců byl v karanténě, a tak jsme místo rušení představení udělali záskok, abychom mohli představení odehrát. Reportáž vyzněla tak, že Jezerka se řadí mezi ta divadla, která si stěžují. Je tomu právě naopak – jsem vděčný za všechny, kteří chodí do divadla a chodí do něj i nyní rádi – a tím myslím jak své zaměstnance, tak herce a naše diváky.
Jak si letos stojí Divadlo Na Jezerce v předprodeji?
Doby, kdy jsme měli 97% vyprodanost, jsou samozřejmě předcovidové, neřídím se naštěstí tabulkami, které mě jen znervózňovaly, protože jsem pochopil, že jsme se ocitli proti své vůli v úplně jiném kulturním ovzduší – a jsem rád, že se nám zatím dýchá dobře. Máme v prodeji leden, únor i březen, máme hotový duben a pracujeme na květnu. Snažíme se vidět jaro pozitivně – v tom nejlepším a bezcovidovém slova smyslu.
Navzdory nepřízni posledních dvou let má divadlo své herce i divácky atraktivní repertoár. Jak moc to bolelo udržet se nad vodou?
Nebojovali jsme o udržení se nad vodou, ale o to, abychom mohli dál s radostí plavat. To nám bylo vládou na dlouhou dobu zakázáno. Všechny plavecké styly v tom velkém rybníku kultury jsem si za těch dvacet let provozování Divadla Na Jezerce vyzkoušel a našel jsem ty, v nichž se cítím jako ryba ve vodě. Společně s lidmi, kteří svou práci dělají poctivě a s láskou, je to samozřejmě jednodušší – a já takové kolem sebe v roce 2022 naštěstí mám. Takže jsme zvládli nepříznivý vítr a teď už se jen těšíme, jak si pořádně zaplaveme! Připravujeme spousty novinek a akcí pro diváky, kteří to s námi ani v době covidové pauzy nevzdali. Hned po znovuotevření jsme uvedli Mašíny a Ze života Čapka – zásadně obohatili náš repertoár a těší se přízni diváků i kritiků, což je samozřejmě příjemná satisfakce.
Velkým problémem většiny divadel bylo udržení si či návrat technického personálu, jako jsou zvukaři, osvětlovači, garderobiérky a mnozí další nepostradatelní. Jak to zvládlo Divadlo Na Jezerce?
Naši technici jsou Jezerce věrní už dvacet let. Proto jsem jim po celou dobu, kdy bylo divadlo z rozhodnutí vlády uzavřeno, platil, jako kdybychom hráli, a oni se za to z vlastního rozhodnutí soustředili na údržbu celého areálu Na Jezerce, vymalovali hlediště, foyer, přilehlé chodby i kanceláře, opravovali všechny dekorace, rekvizity a všechno, co opravu potřebovalo. Jsou skvělí a jsem hrdý na to, že s námi divadlo tvoří takoví lidé. Rád bych jim i touhle cestou poděkoval.
Letos uplyne 102 let, kdy se narodil Váš otec, jehož mistrně připomíná výpravná kniha Rudolf Hrušínský – 100 rozmarných lét, která mapuje na 416 stranách celý jeho život osobní i profesní. Jak reagovala na knihu veřejnost a dá se ještě koupit?
Když to byla rovná 100 a procházeli jsme fotografie táty od narození po poslední dny, přišlo mi neuvěřitelné, co jeden život může pojmout – po stránce osobní i profesní. Jsem vděčný všem čtenářům, které naše kniha zaujala, protože jsme jí věnovali intenzivní čas i pozornost, bylo to náročné, ale radostné období, které nám alespoň trochu dalo zapomenout na to, že hlediště bude večer prázdné, bez diváků. Rok 2020 byl díky tátovi snesitelnější – a byl bych rád, kdyby naše kniha dělala radost co nejvíce čtenářům. Často nám čtenáři posílají fotografie, jak listují, prohlížejí, na Vánoce rozbalují „Rudolfa“, je to skvělý pocit – k sehnání je na našich webových stránkách a v knihkupectvích, také na pokladně Divadla Na Jezerce.

Martina Jurová, foto © Divadlo Na Jezerce