Biskup­‑kníže a nemravnost

1197 (825 let)
Císař Jindřich VI. Štaufský porušil zvyklosti, protože výsada provolávat knížete náležela našemu vládnoucímu rodu. Učinit knížetem pražského biskupa, tedy obdaření církevního hodnostáře světským titulem knížete, znamenalo doma i v blízkém okolí událost nevídanou.
Přemysl Otakar I. se však nehodlal vzdát, velká část šlechty mu vyjádřila podporu. Avšak u Zdic šlechta ztratila paměť, přešla na stranu Spytihněva a Přemysl utrpěl porážku bez boje. Stáhl se do Pražského hradu, kde čtyři měsíce odolával, než Jindřich Břetislav Hrad dobyl a Přemysl uprchl za hranice. V květnu Jindřich Břetislav vpadl na Moravu, celou si ji podrobil, a tím se mu podařilo soustředit do svých rukou moc nad celým přemyslovským státem. Nepřestal však žít se strachu z Přemysla, proto se těsně přimkl k císaři. Císař Jindřich VI. mu dal v domácích záležitostech volnou ruku, oplátkou žádal poslušnost. A nemýlil se, v oddanosti císaři se mu vyrovnal málokterý z Přemyslovců. Vládu započal ve znamení sjednocení Čech, ale znamenala jen dobu největšího úpadku. Servilita k císaři neznala hranic, ale doma mu hořela koudel. O stavu českého kléru za jeho panování svědčí návštěva kardinála­‑legáta Petra z Kapue v květnu 1197. Odhalila neuvěřitelné prohřešky v jeho řadách, nedodržování slibu čistoty, zdrženlivosti ve styku se ženami. Legátova mise ale skončila fiaskem. Když při svěcení nových kněží žádal od uchazečů slib čistoty, především zdrženlivost ve styku se ženami, byl v bouři protestů, téměř ubit. Mise odhalila hrubé nedbalosti v Břevnovském a Sázavském klášteře, které vedly k sesazení obou opatů. To vše vrhalo stín nemravnosti na dlouhý a navenek příkladný Jindřichův biskupský úřad. Jindřich se necítil v Praze v bezpečí a netroufal si ani setrvat v Čechách. Nechal se tedy převézt do Chebu, kde však jeho cesta skončila 15. června. Pohřben byl v Doksanech po boku své matky Markéty.
Antonín Fridrich, foto Jindřich Břetislav biskup­‑kníže © Wikimedia Commons