Tomáš Bím

Umění zastavit čas
Český malíř, grafik a ilustrátor Tomáš Bím (* 12. 11. 1946, Praha) vystudoval obor knihtisk a dostal stipendium na Kunstverein Osnabrück v Německu. Absolvoval studijní pobyty v Anglii, Francii, Holandsku, Itálii, Německu, Španělsku, Thajsku, USA i jinde. Je členem spolku Sdružení českých výtvarných umělců Hollar.

Žijete a pracuje v Letech, ale také v pražské Hostivaři. Kde raději a proč?
V pražské Hostivaři jsem maloval skoro dvacet let. Měl jsem tam velký nádherný ateliér, do kterého jsem se dostával pomocí nákladního výtahu, prostě snová záležitost v industriální pražské čtvrti. Bylo tam fajn, ale otrávila mě ke konci pražská doprava, a hlavně cesta po Jižní spojce a teď navíc Barrandovský most. Takže jsem ateliér přestěhoval do Letů a užívám si pohody. Je tu klid, ticho, hezky – až na ty cyklisty… Ale Prahu jsem neopustil, stejně jako jsem neopustil litografii a tak jsem pravidelně v Říční ulici v Litografické dílně Martina Boudy.

Po roce 2017 se jakoby nevěnujete ilustracím knih, tvorbě obálek a ilustracím do časopisů, stejně jako výtvarným realizacím. Proč?
To je omyl, v minulém roce jsem ilustroval tři knížky – profesora Petra Neužila V zákulisí srdce, Tomáše Kozáka Prokletí Jantarové komnaty a Petra Davida Čtvrté housle a připravuji knížku Františka Kreuze Okno do tenisového nebe. A letos jsem už tradičně podílel na obrazovém doprovodu největšího českého tenisového turnaje UniCredit Czech Open, to už dělám podvaadvacáté, koná se v Prostějově, plakát, billboard, obsáhlý bulletin…

Tomáš Bím během let 1976 – 2016 absolvoval stovky výstav ve stovkách galerií stovek měst po celém světě. Jeho díla najdeme v sedmdesáti sbírkách od Prahy přes Moskvu, Haag, Lusaku, Köln, Jakartu po Sydney. Ilustroval řadu knih i časopisů, a také díky tvorbě plakátů a drobných grafik je znám nejširší veřejnosti.

Stále se věnujete grafice, ale co malba?
Je to opačně, převážně se věnují malbě a potom jako odpočinek a taky pro změnu, dělám litografii, tu miluji a hlavně je mi moc dobře v prostředí litografické dílny, tam mě to vždycky nabije, jsem tam rád.

Jak Vás a Vaši tvorbu ovlivnila doba uplynulých dvou let „pandemie“?
Zavřel jsem se, měl jsem strach. Takže jsem nevycházel a jen jsem maloval, kreslil a zase maloval a kreslil…

Řekl jste svou tvorbou vše, co jste chtěl říct?
Že je na světě krásně, ale je to krátký.

Jaké je Vaše životní motto?
Klasické, nic nového – Carpe Diem.

Děkuji Vám za rozhovor a především za důležitá upřesnění. Přeji Vám jen vše dobré a nekonečnou zásobu tvůrčích nápadů.

„Kam bych pozval čtenáře na výlet? Na návštěvu do Národního technického muzea, do expozice Historie tisku, na seznámení s litografií, uvidí kameny, lisy, ukázku tisku litografie a když budou mít štěstí, tak je tam provede muzejní kurátor a ředitel sbírky pan inženýr Pavel Pohlreich.“

Luděk Sládek, foto © Zdeněk Lhoták