Jan Schmid

KAM za kulturou s…
Janem Schmidem
Jan Schmid je ředitel, umělecký šéf, režisér a zakladatel Studia Ypsilon, se sídlem v raně funkcionalistickém paláci Olympic ve Spálené ulici v Praze. Po celé nastávající dva roky si bude toto legendární divadlo připomínat neuvěřitelných šedesát let. Zatímco v roce 2023 uplyne právě tolik let od vlastního založení Ypsilonky, jež vznikla v roce 1963 v Liberci, v následujícím roce 2024 budou šedesátiny vztaženy k výročí uvedení první autorské inscenace Encyklopedické heslo XX. století, velmi neobvyklého a šokujícího představení, které mělo premiéru v únoru 1964.

Vážení a milí příznivci divadla,
přestože žijeme složitou dobu, nová témata a nápady pro divadlo nevysychají, ba možná naopak. Diváci se vracejí, a dokonce působí jakoby nověji, radostněji a dychtivěji. Taky je znát, že divadlo přijímají pro sebe objevněji, což i daleko více dávají najevo. Nepochybně to souvisí i s tím, že přibývá mladá divácká generace. Ve Studiu Ypsilon tuto tendenci nepozoruji jen u nejnovějších titulů, ale kupodivu i u těch, které máme na repertoáru už hodně dlouho, jako jsou např. Rusalka nejen podle Dvořáka, slavná opera nastudovaná u nás v určitém posunu, nebo Vianova Hlava Medúzy, kterou ještě režíroval Milan Lasica a jež se v lednu dočkala jubilejní 350. reprízy, anebo má hra Škaredá středa, věnovaná ožehavé otázce emigrace a návratu a s tím souvisejícímu složitému vztahovému propletenci dvou cizích rodin, které dala absurdní situace společného bydlení v jedné vile nečekaně dohromady.
Především však zvu na novinky. V nejbližší době nejvíc na slavnostní celosouborový improvizovaný večer s mnoha hosty Slavné narozeniny a my aneb Večerní jazz je lásky čas, poprvé uvedený loni v květnu jako jednorázová mimořádná událost, který si však nakonec pro velký úspěch letos v březnu zopakujeme ještě potřetí. Dále pak na inscenaci Spálená 16, z níž mám velkou radost i proto, že po hendikepu z koronaviru, kdy se toto představení skoro nehrálo, je nyní opravdovou kmenovou záležitostí, na kterou se opakovaně chodí. Taky mě těší novinka Let do nebe aneb Fata morgana, pro některé, zdá se, docela kontroverzní představení, za mě však jeden z nejlepších divadelních počinů Arnošta Goldflama, kde kritika vyzdvihuje virtuozitu ypsilonských herců.
Jinak mám velmi rád představení Sežeňte Mozarta!, které odkrývá mnohé z tajemného pozadí vzniku překrásné opery Kouzelná flétna, přičemž zároveň na diváky působí srdceryvností hudby samotné. A těší mě i titul jako Národní tragédie aneb Překrásný nadhasič pražský, znamenitá komedie inspirovaná skutečnou událostí, požárem Národního divadla. A za vidění určitě stojí rovněž nedávno odpremiérovaná Shakespearova nejslavnější komedie o bláznivých proměnách lásky, jež byla v Ypsilonu přejmenována na Sen noci svatojánské, jak se nám zdá, s podtitulem: poněkud i jako Svátek osla.
Mohu směle říct, že současný ypsilonský repertoár je opravdu neobyčejně pestrý. Proto k nám zvu bez nadsázky všechny, každý si totiž může v Ypsilonce najít to své. Včetně dětí, na které jsme nikdy nezapomínali a kterým je určeno hned několik představení, jako jsou třeba hravé Hudbajky, poetická Vosička, zábavná Škola Ypsilon anebo nejnovější titul Až opadá listí z dubu, příběh z Werichovy knihy Fimfárum, pro který svrchovaně platí známý autorův citát: „Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“
Moc bych si přál, aby Studio Ypsilon přivádělo dál na svět inscenace, kde by takto divák nacházel sebe sama, něco ze své životní zkušenosti a nastavení, a domů odcházel s nenahraditelným pocitem právě zažité vzájemnosti a pospolitosti. To i v duchu našeho současného nadsázkového hesla: Máte rádi dobré konce? Zastavte se v Ypsilonce!

Pro Pražský přehled Jan Schmid, foto © Jan Černoch, Tomáš Novák