Barokní perla se otevírá

Brány Clam-Gallasova paláce na Starém městě pražském se otevírají veřejnosti. V průběhu května a června 2023 zde budou probíhat pravidelné komentované prohlídky v režii Muzea města Prahy. Návštěvníci budou moci během hodinové prohlídkové trasy obdivovat celé reprezentativní patro paláce, jehož stropy zdobí fresky od slavného italského umělce Carloneho. Komentované prohlídky v českém i anglickém jazyce se budou konat od čtvrtka do neděle každou hodinu již od 4. května.

Jedinečný palácový komplex na rohu Husovy ulice a Mariánského náměstí se řadí k nejvýznamnějším architektonickým památkám na území České republiky.  Palác, postavěný podle návrhu významného vídeňského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu v první třetině 18. století, je skvělou ukázkou vrcholně barokní okázalosti, bohatství a vysokých životních nároků tehdejší aristokracie.

Clam-Gallasův palác prošel rozsáhlou rekonstrukcí, která získala prvenství ve dvou kategoriích prestižní soutěže Stavba roku 2022, ocenila ji veřejnost i odborná porota. Odborné práce vedl architekt Petr Malinský ve spolupráci s Janem Malouškem z Národního památkového ústavu a předními restaurátory – vše s cílem zachovat co největší množství původních prvků. Palác má nyní novou fasádu a část podlah, zrestaurované jsou interiérové malby, ozdoby na stěnách a další. Rekonstrukce trvala 4 roky a vyšla hlavní město zhruba na půl miliardy korun.

Nově zrekonstruovaný skvost se nyní otevírá široké veřejnosti. Prohlídková trasa začíná na impozantním vrcholně barokním schodišti a zahrnuje celé tzv. vznešené patro paláce. Pro palác jsou do budoucna plánovány trvalé expozice i krátkodobé výstavní projekty Muzea města Prahy. Více na www.clam-gallas.cz

Clam-Gallasův palác v historickém kontextu

Architektonické řešení věhlasného Fishera z Erlachu, který proslul svými realizace pro císařský dvůr, špičky katolického kléru a přední aristokraty, dokázalo naplnit mimořádně náročné zadání, totiž vytvořit ve stísněných podmínkách staroměstských ulic vzdušnou a funkční stavbu. Zakázka od císařského diplomata a v posledních měsících života dokonce neapolského místokrále, Jana Václava hraběte z Gallasu, umožnila exkluzivní realizaci.  Ta odrážela nejen vlastní invenci stavebníka a architekta, ale i um malířů, sochařů a mnohých dalších řemeslníků, kteří se podíleli na její výzdobě. Jako celek odrážela reprezentační strategie aristokracie raného novověku.

Impozantní klasicistně cítěné fasádě orientované do Husovy ulice dominují dva bohatě strukturované portály, spočívají na ramenou čtyř dvojic atlantů. Ty i další sochařská výzdoba paláce pocházejí z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Expresivní výrazy, dynamický pohyb figur i jejich osazení do kontextu celé stavby patří k nejcennějším projevům radikálního baroku ve střední Evropě.

Působivá světelná režie dopadajícího přirozeného světla modeluje kamennou hmotu schodiště, zdobenou Braunovými putti a vázami. Nenapodobitelnou atmosféru schodišťového traktu dotváří mimořádná nástropní freska z ruky Carla Innocenza Carloneho s námětem Apollova triumfu nad démony. Vnitřní výzdobu paláce podtrhují štuky jednoho z předních mistrů své doby Santina Bussiho.

Palác působí velkolepě, dokonce i když ne všechny výzdobné a stavební záměry dotýkající se průčelí i vlastního paláce, které známe z Fisherových návrhů, byly po smrti Jana Václava z Gallasu realizovány.

Baroko v českých zemích

Stavby, které vznikly v 17. a 18. století, patří dodnes ke klenotům zasazených do naší krajiny i měst. Barokní výtvarný názor se stal součástí našeho estetického cítění. Barokní umění v sobě propojovalo nespojitelné, stavělo na protikladech, které se vzájemně doplňovaly. Propojením původních komunikačních sítí s nově vytvořenými se záměrně akcentoval umělecký prvek či část scenérie, důmyslné práce s pohledovými osami pak podtrhovaly účinek hlavní architektonické dominanty. Vzájemné prolínání uměleckých impulzů dalo vzniknout svébytnému výtvarnému projevu, jež obohatil vrcholně barokní výtvarnou tradici nejen Čech, ale i celé střední Evropy. Nezanedbatelný podíl na genezi tohoto fenoménu měli zejména umělci původem z Itálie, Holandska a Nizozemí a habsburského soustátí.

Pomyslným diadémem barokní Čechie se stala Praha, v jejíchž zdech sídlilo nejen arcibiskupství, univerzita, množství prestižních úřadů a téměř tři desítky klášterů i řádových domů, ale své paláce zde drželo mnoho šlechtických rodů.

www.muzeumprahy.cz