Se ctí umírá, kdo se ctí nemůže zachovat život

Některým lidem nahání strach smrt a jiným zase život. Druhá skupina svou životní pouť předčasně ukončí vlastní rukou a ta první si klade otázky a spekuluje o zbabělosti či hrdinství oněch sebevrahů a třeba i o dopadech tohoto radikálního řešení na jejich okolí. Přitom člověk má svobodu si život vzít a i svobodu se rozhodnout žít. Anebo ne?

Život, smrt a sebevražda se staly hlavními motivy románu Smrtholka Lucie Faulerové, který získal Cenu Evropské unie a také se stal předlohou pro stejnojmennou inscenaci experimentálního uskupení Kolonie z. s. Dramatizace se chopily Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová, jež je podepsaná i pod režií, a nechaly vyniknout dalším nuancím této mimořádné knihy. A zatímco původnímu textu dává tempo rozjetý vlak, jenž má jasně vytyčenou beznadějnou kolej i konečnou stanici, inscenace se rozbíhá po mnoha kolejích za hudby Markéty Ptáčníkové, která má v sobě meditativní nádech. Běžná realita se tak hravě přetavuje do magického realismu a pokojík, ve kterém probíhají holčičí večery, se vmžiku mění v temný les, skrze který se pořádá výprava za záchranu Moreny či ošuntělou maloměstskou tělocvičnu, kde probíhají ezokurzy za oduševnělejší já i lepší zítřky. Hlavní hrdinka Máry v podání Anity Krausové, tak vtahuje diváky nejen do jiných časoprostorů, ale i života, pocitů a vztahu se svojí nemocnou sestrou, která si již cestou na onen svět prošla. Tu ztvárnila s humorem a raubířskou jiskrou Martina Jindrová. Vtip nechybí ani Krausové, jejíž úlohou je však být citlivou průvodkyní po duševní mapě člověka, jenž je zmítán apatií k životu. Do něj ještě stihne vpadnout v několika mužských postavách a zvuků elektrické kytary či akustiky rovněž skvělý Petr Reif. Smrtholka tak v sobě snoubí nejen kvalitní inscenační a herecké provedení, ale především téma, které stále budí rozličné postoje. Proto také v hledišti a především na jevišti A studia Rubín mohou diváci z obou názorových i duševních břehů naleznout bezpečnou půdu v této křehké debatě.

„Prosím tě, nedělej to.“
V České republice si denně vezme život tři až pět lidí.

Tereza Blažková, foto © Patrik Borecký, A studio Rubín