Vypravěč z Podkrkonoší

22. července 1843 (180 let)
Začínal jako básník, avšak mnohem známější jsou jeho pozdější prozaická díla. Ta jsou prosycena nejen silnou vazbou k rodnému Podkrkonoší, ale také snahou zachytit sociální a národnostní problémy.

Spisovatel Antonín Zeman se narodil 22. července 1843 ve Stanovém do selské rodiny písmáků coby první z deseti chlapců. Během studia na jičínském gymnáziu začal podporovat polské hnutí, a proto odešel za svým strýcem do Krakova, kde v roce 1861 odmaturoval. Následně byl přijat na práva do Prahy, které však dokončil až v Krakově v roce 1866. Poté sbíral zkušenosti v Kolíně, Roudnici nad Labem a nakonec i v Praze. Během pražského působení pronikl více do literárního světa, začal se přátelit s Janem Nerudou a přispívat do Národních listů a večerníku Pozor. Postupně se formoval nejen jeho literární styl, ale také pseudonym – Antal Stašek. Ten vznikl z maďarské verze jména Antonín, kterou používala Zemanova láska a polské zdrobněliny jména Stanislav. A přestože se Antalu Staškovi začalo literárně dařit, rozhodl se v roce 1874 odjet jako soukromý vychovatel do Petrohradu. Zkušenosti s výukou získal již během studií, když učil na českém dívčím ústavu český jazyk a dějepis. Po návratu z Ruska získal místo koncipienta a následně si otevřel v Semilech vlastní advokátní kancelář. Zde se mu také narodil si Kamil, jenž si posléze vybral umělecké jméno Ivan Olbracht. Vedle advokacie a literární činnosti se začal věnovat také politice. Nejprve se profiloval jako zástupce staročeské strany a stal se zemským poslancem, avšak v roce 1890 z ní vystoupil a na dlouhých 25 let se připojil k mladočechům. V roce 1917 podepsal mezi prvními Manifest českých spisovatelů proti postupu českých zástupců ve vídeňské říšské radě a o dva roky později byl zvolen za člena Národního shromáždění. Antal Stašek zemřel v požehnaném věku 88 let 9. října 1931.

-Trebl-, foto © Wikimedia Commons