Raně středověké hradiště ve Vinoři

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Raně středověké hradiště ve Vinoři
Vinoř na severovýchodním okraji Prahy představuje jednu z unikátních lokalit v povodí Vinořského potoka, který je jedním z nejintenzivněji osídlených a zároveň archeologicky nejlépe poznaných mikroregionů středních Čech. Z početných lokalit na vinořském katastru budeme dnes věnovat pozornost raně středověkému hradišti na jižním okraji této malebné příměstské vísky.

Při naučné stezce vedoucí z Vinoře do Satalic, na jižním okraji zámeckého parku, se na pískovcové ostrožně sevřené tokem Vinořského potoka a jeho bezejmenného přítoku s prameništěm nachází trojúhelníkové hradiště o velikosti 3,7 hektaru podél celého obvodu opevněné až 3 metry vysokými valy. Jižním směrem od akropole hradiště, za mohutným příkopem, leží menší, valy rovněž opevněné předhradí o velikosti 0,9 hektaru.
Hradiště bylo známo již od roku 1868, v šedesátých letech 20. století zde prováděl povrchové prospekce Jaroslav Kudrnáč a detailní zaměření provedla v osmdesátých letech Julie Richterová. Poloha byla osídlena v mladší i pozdní době kamenné, starší i mladší době železné, době římské a především v raném středověku. Hradiště bylo považováno za správní a hospodářský opěrný bod přemyslovského státu a datováno do průběhu 11. a 12. století.

Historické jádro dnešní obce se formovalo přibližně 800 metrů severně od hradiště v závěru 12. a průběhu 13. století okolo románského kostela. Zde si můžeme prohlédnout krásný Hoffmanův dvůr, barokní zámek či pozůstatky dalšího hospodářského dvora, uvnitř něhož při výstavbě obytného komplexu byla odkryta další pozdně středověká tvrz, která snad bude v dohledné době částečně prezentována veřejnosti.

Soustavné drancování lokality hledači pokladů s detektory kovů a hluboká orba, která pravidelně na povrch vynášela početné kolekce fragmentů keramických nádob či lidských kostí, iniciovala výzkumný projekt Archeologického ústavu AV ČR a Ústavu pro archeologii Filozofické fakulty UK, který probíhal postupně v letech 2013 až 2022 a zcela změnil naše představy o komplikovaném sídelně-historickém vývoji této lokality. Na komplexní průzkum nedestruktivními metodami (povrchové prospekce, sběry, geodetické zaměření, geofyzikální měření, odběry přírodovědných vzorků z vrtů v prameništi potoka apod.) navázal plošně omezený archeologický výzkum vybraných poloh.
Výzkumem se podařilo prokázat existenci opevněné lokality již ve starší době železné (halštatu), kdy zde patrně stál dvorec. Především se ale podařilo počátky zdejšího opevnění dřevohlinitým valem s kamennou plentou posunout do přelomu 9. a 10. století, tedy do období vlastního zrodu přemyslovského státu. V té době stála v severní části akropole ohromná (50 x 10 metrů velká) dřevěná halová stavba, která mohla být sídlem vládce či správce, ale spíše sloužila veřejné sféře jako regionální centrum politického a společenského života. V jejím nároží byla v téže době pohřbena dívka ve věku okolo 13 let, která byla na svou poslední cestu vybavena přenádhernými šperky velkomoravského charakteru.
V průběhu 11. a 12. století vojensko­‑strategický význam hradiště upadá a v severní části akropole vzniká kostrové pohřebiště, z něhož bylo odkryto 116 hrobů z původního předpokládaného počtu okolo 1500 pohřbů. Na pohřebiště byli patrně ukládáni obyvatelé ze sousedního agrárního neopevněného sídliště, které bylo objeveno na sousedním ostrohu nad Vinořským potokem na okraji zámeckého parku. Mnoho indicií (například nález románské dlaždice) svědčí pro skutečnost, že na pohřebišti mohl stát již v této době kostel. Tím však překvapení zdaleka nekončila.
Uprostřed akropole byl částečně odkryt příkop nejstarší tvrze typu motte (stavba věžového charakteru na uměle navršeném pahorku z materiálu získaného hloubením příkopu) z průběhu 13. století, po jejímž zániku v průběhu 14. století vzniklo v jihozápadním rohu akropole další kamenné středověké sídlo, tvrz, která se již pod názvem Hradiště objevuje v roce 1396 v písemných pramenech. Po jejím zániku, zřejmě v průběhu husitských válek, vzniká na východním okraji raně středověkého hradiště třetí opevněné sídlo – tvrz s poplužním dvorem, které popisují písemné prameny 16. a počátku 17. století. Tím se uzavírá zcela ojedinělý příběh dramatických proměn jednoho regionálního a následně lokálního centra v čase dlouhého trvání bezmála osmi set let od přelomu 9. a 10. století až do období třicetileté války.

„Severně od hradiště na pravém břehu potoka nalezneme neopevněné pravěké sídliště v poloze Kamenný stůl, osídlené minimálně v pozdní době kamenné, mladší době bronzové a mladší době železné. Severněji, v meandru potoka naproti vinořskému kostelu, se nachází lomem těžce poškozené hradiště V Obůrkách, které bylo osídleno v průběhu doby bronzové.“

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.